Myslivost

Návrh vyhlášky o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Dotkne se nás tento zákon nějak? Někteří z nás možná zaregistrovali, že v posledních dnech prošel Ministerstvem zemědělství a Ústřední komisí ochrany zvířat návrh vyhlášky o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Návrh upravuje podmínky chovu handicapovaných zvířat z pohledu minimálních nároků na velikost, prostor a vybavení chovného zařízení pro jednotlivé druhy zvířat, dále pak rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, požadavky na odborný kurz, školicí pracoviště atd.

V lovecké praxi je nezbytné, aby se pes výstřelu nebál, a dokonce aby na něj ani reagoval přehnaně pozitivně, například nedočkavým vyběhnutím hledat střelenou zvěř. Chování psa po výstřelu je předmětem zkoušek lovecké způsobilosti, kde se zkouší výstřelem z brokovnice.

Než se pustíme do povídání o specifických vlastnostech loveckých psů, zastavíme se u záhadných slov, se kterými se nevyhnutelně setká každý zájemce o lovecký výcvik psů jak v literatuře, tak mezi myslivci - kynology i na samotných zkouškách. Česká myslivecká mluva je odborná terminologie, která se vytvářela již od středověku. Mezi myslivci patří mezi udržované a ctěné tradice Ne proto, aby se myslivci vydávali za něco, co nejsou, nebo proto, aby jim nikdo nerozuměl, jak se občas také dozvíme, ale proto, že ji považujeme za odkaz našich otců, dědů a pradědů a proto si jí vážíme. Ostatně z pohledu lingvistického patří naše myslivecká mluva mezi unikáty.

V posledních letech se u nás, a nejen u nás, rozšiřují plemena, která potkat bylo dříve vzácné. Bývala chována jen úzkým okruhem chovatelů a to obvykle pro pracovní vlohy a pracovní využití. Řada těchto plemen si získala značnou oblibu a mnoho z nich je plemen loveckých, dříve využívaných prakticky výhradně k lovu. Dnes už nikoho zřejmě nepřekvapí, když ve městě potká jezevčíka, kokršpaněla nebo některého z líbivých teriérů. Fenoménem posledních let je masivní rozšíření velkých loveckých plemen do měst. Převažují zejména ohaři, specialisté na lov, a to hlavně drobné zvěře. Tak potkáváme mnoho ohařů maďarských, značně oblíbení jsou ohaři výmarští, v menším počtu pak ohaři němečtí a angličtí, setři a pointři. Mezi taková plemena lze zařadit také rhodéského ridgebacka, ačkoliv ten je v České republice myslivci chován a k lovu využíván jen výjimečně. Loveckým plemenem je i podle klasifikace FCI, kde patří do skupiny honičů a barvářů.

Jsou období v roce, která jsou pro zvěř kritická a její rušení a stresování v takové době může snadněji než jindy vést k útrapám, nemocem a smrti. V takových obdobích nepouštím na volno a nenechávám běhat po lese a v polích a lukách kde se vyskytuje zvěř ani svoje dobře ovladatelné psy, protože i drobné nedopatření může být fatální.

Samostatnou kapitolou jsou vztahy mezi myslivci a pejskaři. Velice často slyším velmi silná slova na adresu myslivců, radost z neštěstí způsobeného chybou nebo nedbalostí některého myslivce, nadávky. Je mi z toho smutno. Ačkoliv si možná vysloužím kritiku svých kolegů myslivců, nebudu se zastávat všech houfně. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že je mezi námi řada takových, kteří se nechovají správně, nerespektují předpisy a práva ostatních a pletou si les s vlastní zahradou. A je potřeba to říci nahlas.

Moderní doba a široké možnosti přejí aktivnímu životnímu stylu. Lidé méně sedí doma a věnují se nejrůznějším sportům a koníčkům. Jezdí na kole, na bruslích, na koních, motorkách, čtyřkolkách, v terénních autech, skáčou padákem, létají s draky a objevují stále nové sporty a aktivity. Jako pejskař samozřejmě psům a kynologii fandím, je ale třeba si uvědomit, že nejsme jenom my a naše přání. Je asi zřejmé, že pokud by všichni trvali na svém právu provozovat své zájmy a koníčky kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv je napadne, nebude dost prostoru pro všechny. A to pořád mluvíme jen o lidech. Ovšem v krajině a přírodě žije celá řada dalších živočichů, zvěře a volně žijících zvířat (kterým nadále budu dohromady jednoduše říkat zvěř).