Lovecká plemena v moderní době

Důvod oblíbenosti právě plemen ohařů je snadno pochopitelný, většinou se jedná o psy dobře vychovatelné a cvičitelné, ovladatelné, nekonfliktní a neagresivní. Přitom to jsou psi krásní a mají atraktivní vzhled. Jejich rozšíření do měst a mezi nemysliveckou veřejnost s sebou však také nese různé, někdy i protichůdné aspekty. Nechci tady polemizovat o vhodnosti velkých plemen k chovu ve městě. Osobně jsem přesvědčen o tom, že ve městě lze chovat jakkoliv velké plemeno za předpokladu odpovědného přístupu a poskytnutí dostatku času a prostoru pro pohyb a zaměstnání takového psa. A jsem schopen dodat i odborné argumenty. V případě ohařů se jedná o plemena vysoce specializovaná pro určitý druh lovu, u tohoto plemene se po dlouhou dobu vytvářely a upevňovaly vlastnosti, vlohy a předpoklady mezi jinými plemeny unikátní. Proto se někdy můžeme setkat s kritiky jejich masívního rozšíření a obliby, zejména z řad tradičních chovatelů - myslivců. Ti, a dlužno říci, že oprávněně, poukazují na to, že masivní rozšíření plemene mezi nemysliveckou veřejnost může vést k oslabení nebo i ztrátě jejich cenných vloh.

Pravdou je, že masivní obliba obvykle žádnému plemeni příliš neprospěla, a z historie známe celou řadu původně loveckých plemen, která své schopnosti časem úplně ztratila, jako např. pudl nebo dalmatin. Můžeme se setkat i s tím, že někteří chovatelé nechtějí štěňata prodávat zájemcům - nemyslivcům, což však není řešení. Je třeba mít na paměti také fakt, že nízké stavy drobné zvěře vedly k úplnému zákazu lovu koroptví, dále k omezení lovu zajíců a bažantů a v mnoha lokalitách rovněž k úplnému zastavení jejich lovu. Tak klesá praktická využitelnost ohařů a mnohdy i snížení jejich počtu mezi myslivci. Pak nám právě chovatelé - nemyslivci pomáhají udržovat širokou chovnou základnu plemen, jejichž početnost by jinak dosti pravděpodobně klesala.

Díky tomu se setkáváme s majiteli loveckého psa, kteří ačkoliv nejsou myslivci, mají zájem dozvědět se o svém psu co nejvíce, poskytnout mu odpovídající výchovu a výcvik a často je i připravit na zkoušky z výkonu. Někdy z důvodu splnění požadavku na chovnost, ale někdy i jen z čistého zájmu a nadšení. Ačkoliv tak nelze zcela adekvátně nahradit skutečnou intenzívní loveckou praxi, při množství psů chovaných nemyslivci je to přístup podporující zachování původních vlastností a povahy plemene.

Právě pro takové majitele loveckých plemen se pokusíme v následujících několika pokračováních přinést stručný přehled vlastností společných pro plemena ohařů, požadavků na jejich výcvik a práci, nastíníme si specifika zkoušek loveckých psů a vysvětlíme si pojmy a názvosloví myslivecké mluvy, se kterou se na takových zkouškách nevyhnutelně setkáte.

Prozatím krásné zimní dny s Vašimi čtyřnohými kamarády.

Autor: Petr Koutenský