Smí pes do lesa? - část první
Neděle, 11. leden 2009
Moderní doba a široké možnosti přejí aktivnímu životnímu stylu. Lidé méně sedí doma a věnují se nejrůznějším sportům a koníčkům. Jezdí na kole, na bruslích, na koních, motorkách, čtyřkolkách, v terénních autech, skáčou padákem, létají s draky a objevují stále nové sporty a aktivity. Jako pejskař samozřejmě psům a kynologii fandím, je ale třeba si uvědomit, že nejsme jenom my a naše přání. Je asi zřejmé, že pokud by všichni trvali na svém právu provozovat své zájmy a koníčky kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv je napadne, nebude dost prostoru pro všechny. A to pořád mluvíme jen o lidech. Ovšem v krajině a přírodě žije celá řada dalších živočichů, zvěře a volně žijících zvířat (kterým nadále budu dohromady jednoduše říkat zvěř).
Nevěřím, že by člověku se srdcem na pravém místě a opravdovým vztahem ke psům a zvířatům, bylo jedno, zda způsobí újmu divokým zvířatům, natož že by ji způsobil úmyslně. Přesto se to stát může a stává, domnívám se, že převážně z neznalosti.
Naše čtyřnohé kamarády vnímá zvěř jako nebezpečné šelmy a nepřátele, bojí se jich a jejich přítomnost ji stresuje. V některých případech mohou i pouhé stopy psa, spolu s jeho pachem, vyvolat stresovou situaci a odpovídající reakci zvěře.
Když náš pes prožene nějaké zvíře, srnu či zajíce, třeba ho nedohoní, a možná ani dohonit nechce a dá se odvolat. Pro nás a našeho psa je to epizoda, o které za chvíli už ani nevíme. Taková epizoda ovšem může pro zvěř skončit fatálně, někdy i smrtí. To např. v období mrazů s vysokou sněhovou pokrývkou.
Znamená to tedy, že bychom neměli se psy do lesa a do přírody chodit? To není nutné, stačí osvojit si pár zásad a pravidel. Zcela nepřípustné je, aby náš pes štval a pronásledoval zvěř. Na volno tedy pouštíme pouze psy poslušné, vycvičené a dobře ovladatelné, vždy je máme v dohledu a nenecháváme je prohledávat a probíhat houští, mlaziny, remízky či nárosty stařiny. Všechna tahle místa jsou totiž úkrytem zvěře.
Zvěř není hloupá a dobře rozlišuje, co je „normální" a co je potenciální hrozba. Takže zatímco po lesní cestě, kde je zvěř zvyklá na pohyb lidí, může s nadsázkou projít prvomájový průvod, aniž by to způsobilo větší rozruch a škodu, pokud si jeden člověk nebo pes zkrátí cestu přes oblíbenou houštinu, kterou zvěř považuje za svůj bezpečný domov, způsobí to poplach v širokém okolí.
Pokud už dojde k tomu, že náš pes nějakou zvěř najde a zvedne, nikdy ho nenecháváme ji pronásledovat, a co nejrychleji ho odvoláme. Psy neposlušné, nevycvičené, puberťáky ve výcviku s neupevněnou poslušností a podobně, vodíme na vodítku a pouštíme na volno jen v dobře přehledném terénu tam, kde se zvěř nevyskytuje a nezdržuje.
Nejsem zastáncem názoru, že pes nesmí z vodítka, ostatně žádný předpis takovou povinnost nestanoví, stanoví povinnost mít psa pod vlivem a pod dozorem. Ovšem stejně tak není nezbytné, aby pes byl celou procházku na volno, a není žádnou újmou pro psa, pokud ho připneme v místech, kde jsou třeba stopy zvěře, houští, mlaziny a podobně. Naopak, aspoň mu připomeneme, jak se má chodit na řemeni.
Autor: Petr Koutenský
Počet přečtení tohoto článku: 7455
-
pokrač.
13.10.2011 18:15:51
-
Re: Je to občas dost těžké
13.10.2011 18:14:40
Aka napsal(a):
gabio (08.10.2011 14:13:40) napsal: Je to občas docela složité udržet velkého vlačáka na cestě. Vždyt je zcela normální, že se jde kousíček projít a taky že k něčemu čuchá. Deny za zvěří dříve běhal, ale pak se jednou rozběhl za koroptví a ve své rychlosti narazil do plotu. Od té doby nám nikdy nezdrhal. Bohužel Deny je na psím nebi a místo něj máme Kessynku. Nevim jak to půjde s ní. Nevíte, jestli se dají potlačit lovecké pudy u 7 týdeního štěnete??
My to s naší Gorou udělali celkem jednoduše- procházky lesem jsme dělali pravidelně a trénovali jsme hodně přivolání (nejdřív bez okolních vlivů, pak s nima). Jen jednou v životě se stalo, že utekla v Rakousku na ekologické farmě za králíkem (kteří měli doupata pod domečkem) :D :D :D Snažila jsem se ji přivolat, ale nešlo to ... pak jsem šla do domu pro ségru, ať mi pomůže najít psa, ale nakonec to dopadlo tak, že než se ségra přišoupala a pes už stál za mnou s jazykem na zemi ... celý to zaběhnutí trvalo cca 10 minut. -
Je to občas dost těžké
08.10.2011 14:13:40
gabio napsal(a):
Je to občas docela složité udržet velkého vlačáka na cestě. Vždyt je zcela normální, že se jde kousíček projít a taky že k něčemu čuchá. Deny za zvěří dříve běhal, ale pak se jednou rozběhl za koroptví a ve své rychlosti narazil do plotu. Od té doby nám nikdy nezdrhal. Bohužel Deny je na psím nebi a místo něj máme Kessynku. Nevim jak to půjde s ní. Nevíte, jestli se dají potlačit lovecké pudy u 7 týdeního štěnete?? -
Lenule
06.10.2011 17:25:38
lenka napsal(a):
no nevím, jestli záleží zrovna na plemenu psa nebo jak si je kdo vychová, takovýho pejska má, já mám labradorku a jorkšíra 1,9kg a nedávno nám zlatý retrívr napadl a pokousal jorkšírku, naše jorkšírka šla na vodítku a ani nezaštěkala spíš ani nezaregistrovala, že za ní nějaký pes běží a zlatý retrívr ji bezdůvodně pokousal a majitelku neposlechl, které utekl a našu zachránilo pouze to, že se mi vysmekla z ruky a utekla a čekala na mě celá od krve roztřesená až doma bylo to tak rychlý, že jsem ani nestačila zareagovat:( :( :( :( :( :( :( :( -
Re: Re: Majitelé velkých psů
06.10.2011 07:56:48
Lenule napsal(a):
Jessica (05.10.2011 12:08:39) napsal:
Už za mnou tolikrát přiběhl malý pes, nevychovanec, který si potřeboval něco dokazovat. Proč tedy jen na velké psy? Na každého stejným metrem. Nevychovaný pes nemá bez vodítka co dělat, byť to je německá doga nebo york.
Přesně tak, yorkšíráci otravujou pokaždé co je potkám, ovšem u velkých psů vím, že kolem mě pouze projdou, že jsou vycepovaní. Když se ten velký pes hrnul na yurkšíráka, evidetně mu nic neudělal, když to paní Arlena nazmínila- protože rozumný chovatel ví, zda má psa pustit nebo ne.