Psi a bezdomovci

Pondělí, 28. březen 2016

Kdo žije ve velkoměstě, pravděpodobně poměrně často potkává lidi, kteří žijí víceméně na ulici. Vžilo se pro ně označení „bezdomovci“, a tyto lidi často doprovází i pes. Protože takové dvojice vídám prakticky denně, začala jsem si od jisté doby více všímat toho, jak se ti lidé ke svým psům chovají a jak se chovají samotní psi.

Například mě fascinuje, že ti psi svého člověka obvykle doprovází v těsné blízkosti, zcela klidně, bez vodítka i náhubku, a svého okolí si téměř nevšímají. Nikdo jim také u přechodu pro chodce neříká „čekej“ či „stůj“, ale oni se přesto zastaví často ještě dříve, než jejich člověk.

Dříve jsem si myslela, že ti lidé, (i přes svou složitou životní situaci) prostě dokázali svého psa dobře vychovat a vycvičit, ale postupem času a pozorováním bezdomovců a jejich psů při náhodných setkáních jsem došla k závěru, že je to jinak. Ráda bych se zde podělila o jednu příhodu, která mě v mých úvahách utvrdila...

Často na procházkách se psem potkávám jednu starší paní, kterou vždy doprovází velký kříženec německého ovčáka jménem Bohoušek. Pes je to mírný, asi tak tříletý, nesmírně hodný a trpělivý k ostatním psům. Paní je také milá a usměvavá. Vždy, když jsme se potkaly, spolu prohodily pár slov a já měla pokaždé pocit, že ona a její Bohoušek se k sobě opravdu báječně hodí a že mají jistě krásný život.

O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem relativně nedávno zjistila, že ona milá paní je vlastně bezdomovec; že přebývá v bývalém vojenském bunkru nedaleko mého bydliště! Když jsme se nedávno zase potkaly při procházce, nevím, co mě to napadlo, ale rozhodla jsem se nic neskrývat a zeptat se jí na to. Řekla jsem jí, že vím, kde žije a že je mi jí líto a zeptala se, zda bych jí mohla alespoň nějak pomoci (třeba teplým oblečením, jídlem atp.) Paní se na mě usmála a k mému údivu mě ujistila, že pomoc nepotřebuje, že jí k životu nic neschází. A protože z mých očí zřejmě vyčetla nepochopení a údiv, dodala: „ Mám střechu nad hlavou? Mám! Jsem sama? Ne! Mám přece Bohouška. On je jako můj brácha, kterého nemám, mnohem lepší než manžel a děti, kteří mě opustili, ale hlavně je to ten nejlepší kamarád, který nedovede zradit. Na jídlo pro něj i pro sebe si pořád taky ještě dokážu vydělat, tak co víc bych měla chtít?! Člověk víc nepotřebuje. A když mu neprší na hlavu, má co jíst a může se s někým podělit o svou radost i starosti, má být spokojený.

Slova té paní mě nesmírně dojala a v duchu jsem jí musela dát zapravdu. Již za chůze jsme si pak ještě povídaly a já se jí zeptala i na to, jak to dělá, že Bohoušek naprosto vždy poslechne na slovo a že navíc často reaguje ještě dřív, než paní vůbec něco řekne. Teď pro změnu zůstala nechápavě koukat paní na mě. Upřesnila jsem tedy dotaz a vyjádřila se v tom smyslu, že má zřejmě přirozený talent pro práci se psy. Paní mi na to ale odvětila: „ Ale já s Bohouškem nijak nepracuju. Žádné povely ho neučím a nikdy jsem neučila. My spolu prostě žijeme, to je všechno. Já respektuju jeho a on mě.“

Uvědomila jsem si, že to poslední, co paní řekla, je přesně odpověď na tu otázku, nad níž jsem si již delší čas lámala hlavu... Ti pohodoví bezdomovci a jejich psi jsou zkrátka něco jako životní partneři, kteří jeden druhého respektují jako osobnost, navzájem spolu komunikují a prostě spolu „jen“ žijí v pochopení jeden druhého. De facto se jedná o podobný vztah, jaký asi měli první domestikovaní psi se svými pralidmi. Pes byl součástí lidské smečky, partnerem při lovu, hlídačem i obráncem a lidé si ho vážili a dokázali se s ním „ přirozeně domluvit“.

V naší složité době lidé řeší u psů poslušnost a ovladatelnost mimo jiné i v obavě, že pokud by pes neposlechl a něco vyvedl, dostanou se oni sami do problémů. Vlastně je takový přístup celkem pochopitelný. Pro bezpečnost svou i okolí prostě zodpovědný člověk musí svého psa vést k ovladatelnosti. O to více, když každou chvíli prolétne médii nějaká zpráva, často vytržená z kontextu, o tom, že pes někoho pokousal, a zákonodárci na to pak reagují stále většími snahami o regulaci chovu psů, které ve výsledku paradoxně postihují ty zodpovědné pejskaře.

Tak si říkám, zda by ale nestačilo, kdybychom se jen trochu více zamysleli nad soužitím s našimi psy jako takovým, naučili se svého psa více chápat – rozumět jeho řeči – a vrátit se tak částečně tzv. „ke kořenům“.

Prostě se svým psem začít více žít a respektovat jej jako osobnost. Možná bychom pak také potřebovali méně povelů a psi by se sami více řídili podle nás. Za důkaz toho, že to možné je, považuji právě paní s Bohouškem a jim podobné dvojice. Tento typ bezdomovců zkrátka žije úplně jinak než my, nejsou zatížení předsudky a obavami „coby, kdyby“, žijí především přítomností, čímž jsou psům také mnohem blíže.

Jsem realista a je mi jasné, že současná společnost jako celek se v tomto ohledu změnit nemůže, ale přesto čím více lidí začne o vztahu se svým psem trochu přemýšlet a bude se snažit s ním navázat funkční dialog, tím lépe pro ně i pro jejich psy.

 

Psí příběh od uživatelky Akíčita

Za příbeh bylo uděleno: 150 bodů

autor článku: Akíčita

Počet přečtení tohoto článku: 1143

Zpět na výpis

  • -- bez nadpisu --

    04.04.2016 13:59:13

    Akíčita napsal(a):

    Děkuji za pochvalu článku :-) Chtěla jsem se o to podělit právě proto, že si takových lidí, jako je ta paní s Bohouškem, kterou jsem měla možnost poznat, také moc vážím. A je mi smutno z toho, že takový moudrý člověk žije "na ulici", zatímco spousta blbců a snobů, kteří si neumí vážit ničeho, žije v přepychu a nadbytku.8-} :_(

  • -- bez nadpisu --

    03.04.2016 12:23:53

    Helena napsal(a):

    Hezký příběh, také jsem nechápala, jak bezdomovci mají oddané psí kamarády.

  • Psi a bezdomovci

    01.04.2016 18:51:30

    herspic napsal(a):

    Zdravím já osobně jsem se s někým podobným nesetkal, ale jestli je to pravda tak takových lidí si vážím víc než Těch nafoukaných bubřin co vládnou tomuto státu J. Brož z H.B.!!

  • Pěkný článek

    29.03.2016 15:35:20

    Dana a Staníček napsal(a):

    Článek jsem přečetla velice pozorně a musím napsat,že i já potkávám lidi z ulice s pejsky a většina je tak poslušných jak píšete.Také mě moc dojímá,že člověk,který je na ulici,hodně myslí na svého pejska a za tohle jim patří,veliké uznání a dík.:_/

Celkem záznamů: 4
|< << >> >|

Top inzerát

Český pes strakatý - křížená štěňátka

Český pes strakatý - křížená štěňátka

Plemeno : Český strakatý pes
Pohlaví : ne
s PP : ne

Chovatelské stanice

Airedales ♥ "Of Lussyland" ♥
Kraj: Stát: Slovensko
Okres: Stát: Slovensko
ANERIKO
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Kolín
BUGSY
Kraj: hlavní město Praha
Okres: Praha-město
Chovatelská stanice Alwaro FCI
Kraj: Stát: Polsko
Okres: Stát: Polsko


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace