Návštěva veterináře
Středa, 15. říjen 2008
Většina zvířat si pamatuje nepříjemné zážitky a samozřejmě s tím spojené lidi a místa. Pro psa není návštěva veterináře problém i několik let, pokud si odtud neodnese nepříjemný zážitek v podobě bolesti. Po nepříjemné zkušenosti už bohužel cesta k veterináři a pobyt v čekárně neprobíhá tak v poklidu, jako dřív. Každý majitel by měl dbát na to, aby stres zvířete, které musí jít k veterináři, snížil na minimum. Co pes, to jiná povaha i jiný práh bolesti. Někteří čekají v klidu a i ošetření nebo zákrok probíhá v pokoji, jiní jsou ve stresu a brání se už při přepravě, natož v ordinaci. U psa není tolik nutná příprava předem. Čím méně příprav se dělá, tím později na to váš miláček přijde. Jedno je jisté. Pes je natolik chytrý, že to nejen vycítí, ale i pozná podle cesty. Už po první nepříjemné zkušenosti u veterináře je schopen zapamatovat si cestu a příště dávat po celou dobu najevo svůj nesouhlas. Stres u něho způsobuje zrychlené dýchání, kňučení, štěkání, větší produkci slin a v některých případech i pomočení nebo pokálení. Proto je dobré jej před cestou řádně vyvenčit.
Pokud jedete k veterináři autem, není před jízdou vhodné psa krmit, ale nezapomeňte si vzít s sebou pamlsek pro pejska jako odměnu. Vyhraďte mu místo buď na zadní sedačce, nebo nejlépe v zadním prostoru vozidla odděleném mříží, která mu zabrání přeskočit do prostoru cestujících, eventuelně ve fixované přepravce s neklouzavým dnem. V případě, že jdete pěšky a pejsek nejde k veterináři poprvé, je dobré vést jej na vodítku i v případě, že jde o velmi poslušného nebo cvičeného pejska, který za normálních okolností na vycházce na vodítku nechodí. Většina majitelů psů má zkušenosti s tím, že pokud jeho miláčkovi dojde, kam se s ním vypravili, udělá otočku a prchá zpět k domovu takovým tempem, že není možné jej dohonit. V tomto případě ani nezáleží na plemeni psa, protože i ten nejmenší je schopen nasadit takové tempo, že jeho majitel bude těžko stačit.
Po příchodu k veterináři je pes vystaven spoustě různých neznámých pachů, které má potřebu prozkoumat, proto je dobré zhodnotit situaci v čekárně a zachovat se podle toho, jaké plemeno psa máte. U menších plemen je možné držet svého miláčka na klíně, hladit jej a klidným hlasem utěšovat, aby se cítil lépe. U velkého plemene je lepší zůstat venku, dokud na vás nepřijde řada, protože je možné se s pejskem občas projít a klidným hlasem a poplácáním ho utěšit. Navíc tím předejdeme davové psychóze. Je totiž spousta psů, kteří při čekání kňučí, štěkají nebo vyjí a jsou schopni svým stresem nakazit i psy, kteří doteď poslušně čekali bez větších protestů.
V ordinaci je potřeba zachovat klid a snažit se co nejvíce svého psa uklidnit a v nutném případě i podržet, aby se čas lékařského zákroku nebo vyšetření snížil na minimum. Pokud se jedná o agresivního psa, u kterého hrozí pokousání, je nutné nasadit mu náhubek. Po opuštění veterinární ošetřovny je potřeba pejska velmi pochválit a za odměnu mu dát připravený pamlsek. Tak mu alespoň trochu zpříjemníte pro něho nepříjemný zážitek.
Počet přečtení tohoto článku: 501