Rozhovor s MVDr.Lucii Matrkovou - jednou z nejúspěšnějších doktrekařek

Jak dlouho se věnujete dogtrekkingu?

Dogtrekkingu se věnuji se svým pejskem již čtvrtou sezónu, náš první long byla Stezka vlka v září roku 2006.

Jakého největšího úspěchu jste za tu dobu dosáhla?

Letos jsme již potřetí zvítězili v seriálu Mistrovství české republiky v kategorii DTW 1 (ženy do 35 let). Úspěchem je ale pro nás každý dokončený závod, hlavně tím kolik krásných zážitků tímto výletem s psími a lidskými kamarády získáme.

A to všechno se stále stejným psem?

Zpočátku jsem asi 2 závody absolvovala s anglickým pointrem Benem, všechny ostatní treky jsem odšlapala se svým životním parťákem- křížencem Terykem.

Povězte nám něco o něm...

Teryčka jsem si jako téměř ročního výrostka vzala z útulku. Naznali jsme tehdy s přítelem, že jeden pejsek je pro dva lidi málo a vybírali jsme Benovi společníka. Je to pravý český vořech - černý hubeňour na dlouhých nohách s bílými tečkovanými ponožkami, bílou náprsenkou a bílou špičkou ocasu. Pravděpodobně jde o povedené spojení nějakého labradora, ohaře či border colie. Jeho životní vášní je prohánění kosáků, ale jinak má rád jakékoliv formy pohybu. Není zrovna příliš poslušný, ale to je spíše způsobené mou nedůslednou výchovou.

Takže nemusí byt zrovna čistokrevný husky, aby dokázal urazit dogtrek v nejrychlejším čase?

Na dogtrekkingu lze potkat v podstatě jakákoliv psí plemena a jejich kombinace od pinče či jezevčíka po rhodézského ridgebacka, je pravda že početně asi převažují severští psi (sibiřští husky, aljašští malamuti, samojedi), početné zastoupení mají i například českoslovenští vlčáci, chodští psi či třeba bígl. Rychlost závodní dvojice spíše záleží na lidech, a hlavně, většina dogtrekařů nebere závod jako honbu za medailí a co nejrychlejším časem, ale jako vycházku s nejlepším přítelem s možností poznat blízce další kout naší krásné země ve společnosti podobně poblázněných kamarádů, strávit noc v lese pod smrkem jen se svým pejskem, zkusit si co člověk vydrží.

Jak často trénujete?

Na dogtrekking v podstatě není potřeba vůbec trénovat, stačí jen sbalit batoh, odhodlání a vyrazit....Za předpokladu že člověk s pejskem se pravidelně pohybují v rámci venčení (třeba 2 hodiny chůze denně, víkendové 20-30 kilometrové výlety) je schopen ujít v pohodě celý long. Ono od toho čtyřicátého kilometru výš už to stejně není o natrénovanosti, ale o hlavě, o vůli. Já se snažím v průběhu týdne alespoň 3x týdně hodinu běhat, jezdíme na kole, v zimě na běžkách, v létě chodíme plavat do rybníka...Teryk je buď navolno, nebo mě táhne v postroji.

Dáváte svému pejskovi nějakou speciální výživu v závodní sezóně, nebo krmíte pořad stejně?

Baští kvalitní granule pro pejsky v zátěži, často je míchám s vařeným masem a přílohou (těstoviny, rýže, zelenina), nárazově v několikaměsíčních kúrách dostává preventivně chondroprotektiva a vzhledem k tomu že mu hodně praskají polštářky na tlapkách i vitamíny na zlepšení srsti a kůže. A hlavně v létě během horkých treků dojde i na psí "jonťáky"- rehydratační jontové nápoje, cestou dopujeme piškotama a tvrdým sýrem.

Tři rady pro úplné začátečníky dogtrekkingu:

Dobré boty, dobré ponožky a hlavně dobrou náladu.

Je to psí sport opravdu pro každé plemeno?

Je možné zde vidět nejrůznější plemena, na midových tratích (kolem 35-40km) jsem viděla i jorkšíra či baseta, spoustu závodů od'tapali jezevčíci, čínský chocholáček i německá doga, je to samozřejmě hlavně na rozumné úvaze majitele, jak jse schopen pejska připravit a hlavně zda je schopen poznat kdy má pejsek dost. Většinou je to ale opravdu tak, že limitujícím faktorem je člověk, nikoliv pes. Z pohledu veterináře- krátkým tlapičkám a dlouhým zádům extrémní zátěže nesvědčí, stejně jako příliš obrovským či obézním pejskům. Dle mého názoru ideální psí postava pro dogtrekking je středně velký štíhlý lehký pes (něco jako border colie, ohař, sibiřský husky či čsv), další dlouhou debatu lze vést na téma ideálního typu srsti, i když v současnosti lze vybírat termíny závodů od jara do podzimu dle počasí pejskovi přímo na míru.

Věnujete se jiným kynologickým sportům?

Zkoušíme různé individuální tahací disciplíny- to je odvětví mushingu (sportu saňových psů) pro ty, co nemají velkou smečku ale jen jednho či dva pejsky- Teryček mě tahá na běžkách (skijering) nebo na kole (bikejering) , nebo běžím po svých (canicross). Teď se v lednu chystáme do Orlických hor na Šediváčkův long. Mně by se třeba líbilo dogfrisbee, ale Teryček není aportér. Určitě by mu šly coursingy, ale na další aktivity už mi při práci moc času nezbývá.

A na závěr nějaký povzbuzující vzkaz pro čtenáře:

Nebojte se a pojďte si to zkusit, čeká vás spousta krásných zážitků se psím parťákem, banda bláznivých kamarádů a poznání sebe sama.

Rozhovor připravila MVDr.Olga Vorontsova

www.flyingdog.cz