Eutanázie ukončí trápení
Sobota, 21. srpen 2010
Eutanázie - slovo, které zapříčinilo tolik diskuzí, emocí, ostrých výměn názorů, a to hlavně v případech, pokud se hovoří o eutanázii člověka. Co člověk, to jiný názor. U lidí v našem státě nepřípustná, u zvířat může být eutanázie důstojný konec života našeho čtyřnohého společníka a kamaráda.
O eutanázii zvířete rozhoduje chovatel. Řeč je především o těch správných, odpovědných chovatelích, kteří nezneužívají eutanázii jako prostředek ke zbavení se již starého, nepotřebného nebo postiženého psa či kočky, ale chtějí tímto rozhodnutím ukončit trápení svého čtyřnohého kamaráda.
V dnešní době, kdy není výjimkou, že kočka či pes mají diagnostikovanou rakovinu či jinou nevyléčitelnou nemoc, v mnohých případech sám veterinární lékař navrhne zbytečně neprodlužovat trápení našeho čtyřnohého kamaráda a raději zvolit cestu eutanázie. Je to rozhodnutí velmi vážné, neboť zvířata jsou součástí naší rodiny, dělají nám společníky po několik let, zažili jsme s nimi mnoho krásných chvil.
I když je naše veterinární péče již na vysoké úrovni, nelze určit, jak velké je trápení zvířete, zvíře nemluví, nemůže nám sdělit, zda prožívá velkou bolest či nikoli. Pomůže zde důvěra k veterinárnímu lékaři, který jako nezaujatý zhodnotí situaci a možnost vyléčení, nebo vysloví ortel, který nikdo z nás nechce slyšet. Důvěra k veterinárnímu lékaři je na místě, neboť snaha lékaře je léčit a ne život ukončovat. Pomůže zde také náš vnitřní hlas, náš cit a láska ke zvířeti, naše nesobeckost.
Pokud již učiníte rozhodnutí dále neprodlužovat trápení svého čtyřnohého společníka, většina veterinárních ambulancí vám poskytne profesionální pomoc. Pomůže vám s rozhodnutím, zda eutanázii provést v domácím prostředí - což se moc nedoporučuje, nebo zda využít služby ambulance. Můžete se rozhodnout, zda být přítomen v těchto posledních chvílích života, nebo zda raději vyčkat v čekárně. I toto rozhodnutí je pro vás velmi důležité, neboť v budoucnu si můžete vyčítat, že jste nebyli v této chvíli po jeho boku. Můžete se rozhodnout, zda dát před výkonem zvířeti uklidňující prostředky, neboť zvířata často vycítí tuto situaci, jsou citlivá na náš stres, kterému se, ať chcete sebevíc, neubráníte.
Uspávací roztok se vpravuje nitrožilně. Jelikož je nutné nitrožilní zavedení roztoku, aby se kočka či pes se zbytečně nestresovali a upadli brzy do stavu hlubokého spánku, musíme zhodnotit situaci a hlavně sami sebe, zda máme tolik sil, abychom situaci zvládli a zbytečně svou nezodpovědností tuto chvíli neprodlužovali.
Nechci popisovat samotný akt utracení, zdá se mi zcela zbytečné hovořit o věcech, o kterých víme, že jednou přijdou, a které jsou pro nás ve chvíli, ve které je nepotřebujeme, naprosto zbytečné k řešení. Stačí, že víme, že je velmi důležité být odpovědný nejen k sobě ale i k ostatním, ať už lidem či zvířatům. Pokud máme tu možnost naposled podat zvířeti, které trpí neodstranitelnými bolestmi, pomocnou ruku tím, že budeme souhlasit s eutanázií, bude nás doprovázet vědomí, že jeho trápení již skončilo. Velkou podporou budete mít nejen ve vašem blízkém okolí, ale i u provádějícího lékaře, či personálu. Není na místě brát smutek a slzy s tím spojené jako ostudu, ale jako zcela přirozenou věc.
Autorka: Iveta Hrušková
Počet přečtení tohoto článku: 6739
-
Re: Lady
09.05.2012 10:51:40
ju1cynka napsal(a):
Moc hezky napsané, měla jsem něco podobného ale mojí lásce bylo jen 11let:( Teď mám čubinku novou,ale nikdy se mi po tamté nepřestane stýskat...:(:( :( Je to děsně těžké,byla jsem s ní až do posledního okamžiku,a mám to stále před očima...Nejtěžší věc,ale správné rozhodnutí pro to aby Váš nejlepší přítel netrpěl...:(
-
Čiko
06.02.2012 10:09:41
Lucka Kučerová napsal(a):
Na tu chvíli,kdy jsem musela ukončit trápení mého psa,nechci raději vzpomínat.Do poslední chvíle nebylo na Čikovi nic znát.Jeho zdravotní stav se však rapidně zhoršil ze dne na den. Otékali mu packy,nemohl vstát, postavit se na zadní nohy,přestal žrát a pít a doslova plakal bolestí. Veterinářkou mi bylo sděleno,celkové selhávání organismu. I přes veškerá vyšetření,která dopadla špatně,jsem se rozhodla pro eutanázii. Vím, že se má na obláčku dobře, ale mě to stále bolí. -
Dášenka s Eliškou
25.12.2011 23:01:49
Uživatel6935 INA napsal(a):
také už musely odejít z našeho života, Dášence bylo 2.9.2011 16 let, ale od června nechodila sama na zadních nožičkách, podpírali jsme ji širším měkkým pásem pod bříškem, a když ji nic zrovna nebolelo, šlapala radostně po zahradě s námi několikrát denně ráda. Horší byly noci, musela chodit také, a až na vyjímky se vždycky vyprázdnila venku. Bylo nám moc smutno, ale jen s vypětím psychických sil jsme ji mohli dopřát poslední narozeniny, jak jsme je vždycky slavili. Eliška jezevčice dlouhosrstá byla v červnu 18 letá, držela se lépe, ale našli jsme jí na hlavičce nádor v květnu, a velmi rychle se zvětšoval, tak jsme museli rozhodovat i za ni, byla naše jen
9 let z útulku, ale tím milejší. protože jsme mohli všichni dojet na chalupu a nenápadně se s holkami rozloučit, pozvali jsme pak 7.9. pana doktora místního k nám, bylo to pro nás všechny nakonec uklidňující, zvláště že u fenek mohl být i syn - vozíčkář až skoro do poslední chvíle. Ráno po bezesné noci jsme obě holky uložili na zahradě do hrobečku pod jejich oblíbeným keřem. Uklidňující, a zároveň velmi smutné a těžké chvíle. Teď jsou stále s námi tak nějak v duši, víme, že se netrápily příliš, a je jen dobře, že možnost ukončit trápení zvířátkům existuje. Navíc u nás - pan doktor nechtěl ani slyšet o finanční úhradě, cítil s námi plně, však holky léčil léta, i naše další tři zbylé pejsky. Děkujeme mu za pochopení.
Na naše zvířátka vzpomínáme stále i zde na hafících a micinách. :_( ;-D -
-- bez nadpisu --
14.07.2011 18:24:49
Alča napsal(a):
Já to zažila zrovna včera:_( nechali jsme uspat našeho 8 letého Ronníka. A vím, že to bylo to nejlepší, co jsme pro něj mohli udělat....
Asi 3 týdny špatně dýchal,začal kašlat a při štěkání knučel. Veterinář mu začal píchat antibiotika. Kromě špatného dýchání mu docela i pomohly, pořád si hrál a mohl i štěkat...3 dny před jeho koncem však začal močit jen krev a to byl ještě relativně v pohodě,jenomže poslední večer nemohl, po našem posledním hraní si s míčkem, ani vyjít schody, byl hrozně unavený a měl viditelné bělmo. Ihned jsme navštívili veta, který mu napíchal injekce proti bolestem s tím, že ráno se udělají testy krve, udělal mu i ultrazvuk močáku a zjistil, že v něm má velký nádor. Bylo nám hned jasné, že je opravdu zle. Druhý den už ani nečůral a ani nechtěl chodit a co hůř, měl viditelně bolesti. Z krve se zjistilo, že má infekci v celém těle, selhávají mu všechny orgány a má mizivou šanci na přežití.... ihned jsme rozhodli, že to trápení mu ukončíme, protože se na něj nedalo ani koukat jak nic nemůže...
Na jeho poslední cestu jsme ho doprovodila celá rodina a byli jsme s ním až do konce, do jeho posledního dechu a i když právě řvu jako želva, tak jsem si jistá, že jsme pro něj udělali to nejlepší, a to nechat ho odejít a netrápit ho v bolestech v naději: ,,co kdyby náhodou''.... je to vážně moc těžký krok, ale jsem si jistá, že jediný ten správný, když už není pomoci:_( -
Lady
08.07.2011 23:24:30
monysek95 napsal(a):
Tuhle vzpomínku už jistě nevymažu. Lady bylo 15 let, mě je 16. Žila jsem s ní celý život. Měla nádor na bříšku, který se objevil prakticky ze dne na den a zvětšoval se každým týdnem. Chudinka nám už hodně špatně viděla, neslyšela a celkově už moc nevnímala. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, ale věřím, že jsem udělala to nejlepší pro ni. Stýská se mi po ní naprosto každý den a kdykoliv si na ní vzpomenu, mám slzy v očích. Nosím u sebe její známku aby byla pořád se mnou. Byla můj nejlepší přítel. Je to neskutečně těžké, ale musíte v takových případech projevit svoji lásku a nesobeckost a nechat miláčka jít. Přeju hodně štěstí všem, kdo se chystají na tento odvážný a tak obtížný úkol. :_(