Je psinka nebezpečná?

Již před 18. století v Americe začala tato nakažlivá nemoc zabíjet. Do Evropy byla psinka zavlečena v 18. století a usmrcovala především psy a norky. Na území České republiky se psinka poprvé objevila po první světové válce a zabíjela hlavně psy.

Psinka je virové onemocnění, které je velmi nebezpečné, a to nejen pro psy. Rozděluje se do několika forem, podle toho, které „části" ze zvířete napadne. Například plicní, kožní, nervové nebo katarální neboli střevní. Celkově se dá říci, že postihuje téměř všechny tělní orgány. Nejčastěji bývají psinkou postižena štěňata, ale není výjimkou, když psinkou onemocní i dospělý pes. Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná.

Plicní forma psinky

U plicní formy psinky se jedná o zánět dýchacích cest. Nejprve se objevuje řídká rýma, později hlenovitá a dále pak ještě hnisavá s příměsí krve. Začíná se rozvíjet kašel, což označuje zánět na průduškách nebo hrtanu.

Střevní forma této psí nemoci

Střevní forma přináší záněty hltanu, mandlí, žaludku a střev. To znamená, že pes zvrací a má průjem, který se v některých případech může střídat se zácpou.

Nervová forma

Nervová forma se ve většině případů objevuje zároveň s plicní nebo střevní formou psinky. Projevuje se záškuby, v těžší formě záchvaty, které připomínají epileptický záchvat, nejedná se však o něj.

Kožní forma psinky

Kožní forma je „nejméně" škodná. U této formy psinkové nákazy dochází k zrohovatění a popraskání vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.

Příznaky psinky u psa jsou horečky, výtoky z nosu a očí, nechutenství, kašel, zvracení, průjem a při postižení nervového aparátu to mohou být i křeče. Psinka může napadnout nejen psy, ale celou čeleď psovitých a lasicovitých šelem. Do těchto čeledí zařazujeme například psa, lišku, vlka, norka, lasici a fretku.

Virus psinky vnímá vysoké teploty, na které je poměrně háklivý, avšak v zimním období může tento nebezpečný virus přežít i několik týdnů a to skoro v jakémkoliv prostředí. Problém může nastat také u již vyléčených psů, kteří si psinku protrpěli už dříve, a to v potížích, které přicházejí až později. Například jde o postižení zubní skloviny, psinkový chrup, postižení kloubů nebo záškuby. Inkubační doba u psinky je 3-7 dní.

K napadení psinkou dochází nejen přímým stykem, ale i nepřímým. Přímý je osobní styk s infikovaným zvířetem a nepřímý je nejčastěji kapénkovou nákazou, ale může to být i po olíznutí předmětu, které ho se předtím dotýkal infikovaný pes (či jiné zvíře). Jedná se třeba o misku u restaurací, z kterých pijí různí psi. Ven se virus z napadeného zvířete dostává všemi výměšky (moč, výkaly, rýma, kašel, pot a jiné kožní výměšky).

Nejúčinnější obranou je očkování. S očkováním je třeba začít včas, nejlépe ve stáří 7-8 týdnů štěněte a dodržovat pravidelná přeočkování po celý psí život. Tak jako se podařilo potlačit dětskou obrnu, tak se jednou snad potlačí chovateli obávaná psinka.

Autorka: Jana Šťastná