Kategorie článků

Matýsek se po krátké chvíli probudil a hledal psí sestřičky. Pak si ale uvědomil, že není doma a že jeho kamarádky tady nejsou. Ani Petr. Pro jistotu zavolal, ale nikdo se neozýval. Venku už byla tma a cizí prostředí na Matýska opravdu dolehlo. Začalo se mu neskutečně stýskat a byl rozhodnutý, že se vrátí domů. Sice vůbec nevěděl, kudy se dát, ale musel jít.

Tomášek se jen tak toulal ulicemi. Doufal, že najde něco k snědku, protože žaludek se už pěkně ozýval a zatím nenašel nic, čím by si svoje hladové bříško naplnil. Na chviličku tak zapomněl na svůj velký smutek. Zůstal před několika dny úplně sám, když mu jeho panička odešla náhle do člověčího nebe a nebyl nikdo, kdo by se ho ujal. Najednou byl bez kamaráda a musel se postarat, kde složí hlavičku ke spánku a jak se nají. Ve svém domově už být nemohl. Nechtěli ho.

Matýsek se s Ťapkou a Tlapkou chvíli proháněl po zahradě, ale hra ho brzy přestala bavit. Lehl si na trávu vedle keříku, aby na něj svítilo sluníčko. V poslední době sluníčka moc nebylo. Dokonce i rána byla dost chladná. Zima o sobě začínala dávat vědět.

Petr toho dne nebyl vůbec k probuzení. Nejdříve to zkoušela Ťapka, ale neuspěla. Petr na její naléhání, aby vylezl z postele, jen něco poznamenal a spal dál. Zklamaná Ťapka to tedy vzdala. Nevzdávala to ale Tlapka, která byla přesvědčená, že to dělá Ťapka moc špatně.

Matýsek rostl jako z vody a Ťapka s Tlapkou měly stále hodně práce s jeho hlídáním. Sice už dost zmoudřel a spoustu věcí pochopil, ale stále ještě měl své chvíle, kdy se choval jako malý nezbeda. Velmi rád totiž proháněl kdeco. Jednou to byl motýl a Petrovi dalo spoustu práce mu vysvětlit, že motýlci se neloví. Jindy zase ptáček. To musela Matýskovi říci Ťapka, že ani ptáčky chytat nemůže. Matýsek sice nebyl moc spokojený, že mu spoustu věcí zakazují, ale začínal si docela zvykat. Tím spíše, že jednou neposlechl, když honil vosu a na hubování Tlapky vůbec nedbal. Běhal za vosou tak dlouho, až dostal žihadlo do tlapičky. To byla ale bolest! Matýsek pak slíbil, že už nikdy nebude honit nic, co nebude dovolené. Ťapka s Tlapkou tak měly dost práce Matýska zabavit. Občas se mu totiž zdálo, že nesmí honit vůbec nic.

Ťapka s Tlapkou teď byly moc šťastné. Matýska měly obě moc rády, ale ukázalo se, že vychovat ho, nebude vůbec nic jednoduchého. Matýsek byl ještě maličký a moc rád si hrál se vším, s čím se hrát nesmělo. Všude vlezl, pár věcí už rozbil a všichni tak byli moc šťastní, když si psí sestřičky s Matýskem hráli na zahradě. Tam mohli společně běhat, co hrdlo ráčilo, a nikdo nenadával, že Matýsek vlezl tam nebo sem a že zase něco provádí.

Ťapka s Tlapkou si teď chodily hrát s koťátky skoro denně. Několikrát je Micka dokonce přivedla i k nim na zahradu, aby se její děti hezky proběhly. Psí sestřičky byly moc šťastné. Hry s koťaty je moc bavily. Jenže jednoho dne se stalo něco moc zvláštního. Přišli úplně neznámí lidé a nejdříve si odnesli jednu kočičí holčičku a za chvíli i druhou. S Mickou a Oskarem zůstal jen mourovatý chlapeček.

Micka teď chodila za psími holčičkami častěji. Koťátka hlídal i Oskar a tak měla trochu více času. Chvíli si s nimi pohrála a zase běžela. Ťapka s Tlapkou byly moc rády, že se tu vždy ukázala a pokaždé se nezapomněly zeptat, jak se koťátkům vede.

Už snad nebylo nic, co by Micka Ťapce a Tlapce neukázala. Obě znaly celý Micčin dům i jeho okolí. Jednou, když je vzala Micka domů, krásně si tam hrály. Proto nedokázaly pochopit, proč se Micčina panička tolik zlobí nad roztahanými botami, roztrhaným toaletním papírem a rozházenými věcmi v koupelně. Dlouho se pak nemohly u Micky ukázat, ale nakonec jim Micčina panička odpustila a dokonce občas dala i něco na zub. Přesto všechno se ale Ťapka s Tlapkou k Micce rády vracely a hrály si s ní. Jenže najednou už Micka tolik času neměla.