ŤAPKA A TLAPKA - část sedmá "Zamilovaná Micka"

Ťapka i Tlapka přemýšlely, proč si s nimi Micka už tak často nehraje. Proč se ukazuje jen zřídka a to vždycky jen na malou chvilku. Rozhodly se, že si s Mickou promluví. Jednoho dne se tedy rozhodly na Micku počkat, až se zase objeví na zídce.

Čekaly dlouho. Micka si dávala opravdu na čas. Psí sestřičky ale trpělivě ležely pod zídkou a střídavě dokonce občas chodily na obchůzku, aby Micku náhodou nepropásly. Řada byla právě na Tlapce a ta zrovna se chtěla zvednout, když v tom se Micka objevila na zídce. Líně si lehla a pozdravila.

„Kdepak se stále touláš?" nedalo Tlapce, aby se zeptala. Ťapka zaštěkala na souhlas s Tlapčinou otázkou.

„Mám spoustu jiných kamarádů, musím chodit i za nimi," odpověděla Micka a zase si zívla.

Tlapka sice trochu posmutněla, ale musela přiznat, že Micka přece nemůže ostatní kamarády zanedbávat a musí si hrát i s nimi. Rychle ale navrhla, že si teď, když má Micka trochu času, budou hrát zase společně. Micka souhlasila a seskočila ze zídky. Chvilku se pak proháněla se štěňátky po zahradě.

Za chvilku se ale na zídce objevil velký kocour. Měl krásný zrzavý kožíšek a sledoval Micku, jak si hraje se štěňátky. Když ho ale Micka spatřila, spěšně se s Ťapkou a Tlapkou rozloučila. Pak vyběhla na zídku, olízla kocourovi ouško a oba byli ta tam. Už bylo jasné, jak to vlastně s těmi kamarády je. Jejich kočičí kamarádka byla zamilovaná!

Micka se pak zase dlouho neukázala. Ťapka i Tlapka už si začaly myslet, že si s nimi už nikdy hrát nebude. Byly z toho obě dost smutné. Jenže jednoho dne se Micka na zídce objevila znovu.  Rozhlédla se a rychle seskočila dolů. Psí holčičky jí běžely naproti. Byly celé šťastné, že ji zase vidí.

„Pojďte se mnou, něco vám ukážu, mám velké překvapení! Ale musíte mi slíbit, že budete velmi, velmi potichu," požádala Micka štěňátka.

Ta se sice moc divila, ale slíbila Micce, že budou opravdu moc hodná. Micka se tedy rozběhla ke kůlničce, kde měla svůj pelíšek a Ťapka s Tlapkou ji následovaly. Před dveřmi se Micka zastavila, přiložila tlapku na čeníšek, aby naznačila, že teď musí být štěňátka moc tiše a pak opatrně proklouzla dovnitř.  Štěňátka se vydala pomaličku za ní.

Obě uviděly velkého zrzavého kocoura, jak sedí u Micčina pelíšku a má moc přísný pohled. Trochu se zamračeného kocoura lekly a zastavily se.

„Jen pojďte, pojďte," pobízela je Micka. „Musíte být jen hezky zticha. Tohle je Oskar," představila kocoura, který se ale ani nehnul a stále se divně mračil.

Štěňátka se nakonec rozhodla, že se půjdou přece jen podívat blíž na to Micčino překvapení. Potichounku se přikradla k pelíšku a nahlédla dovnitř.

„Jejda!" skoro vykřikla Ťapka, ale hned se zase ztišila. Tlapka jen nevěřícně hleděla na tři úplně maličkaté chlupaté kuličky.

„To jsou moje děti. Tedy moje a Oskarovy. Teď za vámi tak často chodit nemůžu, musím se starat o svá tři koťátka," potichu řekla Micka štěňátkům a přitulila se ke kocourovi, kterému se návštěva dvou malých psíků moc nelíbila.

Ťapka s Tlapkou ale jen tiše seděly a nemohly se na ty roztomilé kuličky vynadívat. Trvalo dost dlouho, než se vzpamatovaly.

„Tak ty máš taková krásná koťátka? A proč si nám nic neřekla?" zeptala se konečně Ťapka.

„Ještě to neví ani moji pánové. Představím jim je, až trochu povyrostou," vysvětlila Micka.

Pak štěňátka vyprovodila zase zpátky na zahradu. Hezky se s nimi rozloučila a zase zmizela. Ťapka s Tlapkou tomu nemohly stále věřit. Tak Micka má takové krásné děti! Bylo od ní moc hezké, že je psím holčičkám ukázala.

Obě pak ležely dlouho ve stínu pod keříkem a vyprávěly si o malých koťátkách. Moc se těšily, až povyrostou a budou si hrát všichni společně. Taková koťátka je přece potřeba naučit spoustu věcí. A Ťapka s Tlapkou už přemýšlely jen o tom, co je která naučí.

Autorka: Naďa Kučerová