ŤAPKA A TLAPKA – část devátá "Nový kamarád"

Ťapka s Tlapkou z toho byly moc smutné. Sledovaly přes zídku, jak si ti divní lidé odnášejí koťátka pryč. Ta z toho byla celá nešťastná. Hlasitě mňoukala a vůbec se jim nechtělo od Micky pryč. Tlapka byla dokonce už rozhodnutá, že se za těmi lidmi pustí a pořádně je kousne. V tom se ale na zídce objevila Micka.

„Copak se to děje? Proč odnášejí naše koťátka ti lidé pryč? Já je kousnu!" zaštěkala vztekle Tlapka a Ťapka štěkla na souhlas.

„Ale jděte! To je v pořádku, budou u moc hodných lidí. Moji páníčci dobře vybírali a myslím si, že se moje děti budou mít moc dobře," uklidňovala je Micka. „Už jsou velké a musí se o ně někdo postarat. A nemusíte se bát. Můj mourovatý chlapeček s námi zůstane."

Ťapka ani Tlapka z toho ale nadšené nebyly. Smutně se dívaly za těmi lidmi a naříkání koťátek jim stále znělo v uších. Vůbec netušily, jaký z toho budou mít Micčiny děti užitek. Ťapka si lehla do trávy a položila si hlavu na tlapky. Zakňučela jak moc je jí to líto a měla slzičky v očích.

„Nebojte se kamarádky moje. Opravdu není čeho. Moji páníčci si nás všechny nechat nemohou a budete vidět, že o moje holčičky bude moc dobře postaráno. Už mě stejně nepotřebují. Rostou jako z vody a za chviličku budou úplně soběstačná. Jsem náhodou moc ráda, že jdou moje děti do tak dobrých rukou," povzdechla si Micka.

„Je to ale stejně moc smutné," odvětila Tlapka a nervózně se ohnala za ocáskem. „Tak hezky se nám s nimi hrálo. Byla moc roztomilá ta tvoje koťátka."

„Však já vím, ale věřte mi. Nelhala bych vám," ještě řekla Micka a seskočila ze zídky. Psí sestřičky se smutně dívaly za Mickou a nedokázaly pochopit, jak může být Micka tak klidná. Ta se ale za chvíli vrátila se svým nezbedným mourovatým chlapečkem. Oba vyskočili na zídku a kočičí kluk za pár okamžiků dorážel na pejsky. Ťapka s Tlapkou na chvilku zapomněly na smutek.

Ani jedna netušila, že je celou dobu pozoruje Petr a nemůže se vynadívat, jak krásně si společně hrají. Měl ze svých pejsků velkou radost a rozhodl se, že jim tu radost nějak oplatí. Šel se na svém překvapení domluvit s maminkou.

Když se psí sestřičky rozhodly jít domů najíst, Petr už na ně čekal. Nechal je najíst, protože obě byly po té hře s kotětem hodně hladové. Když si konečně pořádně naplnily bříška, lehly si do pelíšků, aby si odpočinuly. Petr si k nim přisedl a obě hezky pohladil.

„Mám pro vás jedno takové velké překvapení. Všiml jsem si, jak moc se máte rádi s Mickou od sousedů a s jejím koťátkem. Rozhodl jsem se poprosit sousedy, jestli by Micčino kotě nemohlo bydlet s námi. Vy si s ním můžete hrát, kdy budete chtít a koťátko to bude mít blízko k mamince. No? Co na to říkáte?" usmál se na pejsky.

Ťapka s Tlapkou nemohly uvěřit svým uším! Petr jim chce vzít kotě domů! To nebude muset nikam odcházet a Micka se na něj může přijít kdykoliv podívat! Tlapka zaštěkala poděkování, ale Ťapka se tvářila trochu nedůvěřivě. Obě se rozhodly, že si počkají, jak Petr drží slovo. Jásat se bude, až bude koťátko s nimi doma. Po té zprávě se ale musely jít pochlubit i Micce. Ta bude koukat!

Sluníčko už ten den skoro zacházelo za obzor a to byl čas, kdy museli pejsci domů do hajan. Ani jedné se moc nechtělo. Ten den se toho tolik událo. Ťapka i Tlapka se bály, že ani neusnou. Líně se plížily do domu a Tlapka na nic nečekala a běžela si rovnou zabrat místo v Petrově posteli. Jenže tam nevydržela dlouho. Petr na ně za chvíli zavolal.

Tlapka se líně zvedla. Ťapka už čekala u dveří na sestřičku. Společně pak běžely za Petrem. Napadlo je, že si s nimi bude chtít hrát. Obě ale čekalo to nejneuvěřitelnější překvapení.

Petr stál pod schody a vesele se usmíval. Vedle něj i maminka s tatínkem. V ruce držel Micčino koťátko, které hlasitě mňoukalo, vystrkovalo drápky a dožadovalo se puštění na zem. Vůbec se mu v Petrově náručí nelíbilo.

„Máme nového kamaráda. Už jsme mu vymysleli i jméno. Bude se jmenovat Matýsek. Co vy na to?" nepřestával se smát Petr.

Ťapka radostně vyplázla jazyk a kulila oči. Tlapka radostí skočila na Petra, až ho skoro porazila. Matýsek se uklidnil, když viděl svoje kamarádky a přestal naříkat. Už věděl, že mu žádné nebezpečí nehrozí. Dokonce začal velmi hlasitě vrnět.

Večer, když Ťapka s Tlapkou usínaly vedle svého nového kamaráda, nemohly stále uvěřit, že je to pravda. Petr byl tak hodný! Držel slovo a teď budou všichni spolu. Tlapka se neustále budila a kontrolovala spícího Matýska. Olízla mu ouško, aby se mu lépe spinkalo.

Jen Petr si neměl skoro kam lehnout. Matýsek se k němu přitiskl a Tlapka si lehla hned pod koťátko. Ťapka ležela spokojeně u jeho nohou. Ale bylo mu to jedno. Měl velkou radost ze svých kamarádů, kteří mu tu jeho lásku tolik opláceli. Byl moc šťastný. Stejně jako jeho psí sestřičky i nově příchozí Matýsek.

Autorka: Naďa Kučerová