ŤAPKA A TLAPKA – část osmá "Seznámení s koťaty"

Když byla koťátka trochu větší, odvedla je kočka Micka představit svým pánům. Byli rádi, že má tak krásné děti a že se o ně dobře stará. Všichni pak dostávali velkou porci jídla, aby to stačilo pro všechny. Koťátka rostla jak z vody a byla také dost rozpustilá. Micka byla často unavená.

Ťapka s Tlapkou už také hodně povyrostly, ale stále si moc rády hrály. Nabídly se tedy Micce, že koťátka občas pohlídají a budou si s nimi hrát. Micka se proto rozhodla, že své děti psím sestřičkám představí.

Jednoho dne se tedy zase objevila na zídce a zavolala: „Chcete se konečně seznámit s mými dětmi? Ale pozor! Dost zlobí a vytahují drápky!" zdvihla Micka varovně tlapku.

„To ale vůbec nevadí!" zaštěkala Tlapka a Ťapka zavrtěla radostně ocáskem na souhlas. „Moc rády je konečně poznáme."

„Dobře tedy, tak pojďte se mnou," odpověděla Micka a rozběhla se ke kůlničce. Psí sestřičky běžely za ní, celé natěšené na nové kamarády.

V kůlničce je čekalo překvapení. Oskar seděl u koťátek, která už vůbec nebyla tak maličká, když je viděly naposledy. Oskarův pohled už navíc nebyl tak přísný. Jedno koťátko totiž zrovna pěkně zlobilo a kousalo Oskara do ouška.

Když se objevila Micka s Ťapkou a Tlapkou, koťátka se rychle schovala do pelíšku a schoulila se k sobě. Trochu vyplašeně si pejsky prohlížela. Oskar si lehl vedle a bylo na něm vidět, jak je rád, že si může konečně trochu odpočinout.

Micka pomalu přešla ke koťátkům a tichým mňoukáním je uklidňovala. „Nemusíte se bát. Jsou to naše kamarádky a bydlí u sousedů," vysvětlovala.

Ťapka s Tlapkou skoro bez hnutí seděly kousek od pelíšku a nemohly se vynadívat na tak hezká stvoření. Koťátka vlastně nikdy neviděla.

Jedno z Micčiných dětí si za chviličku dodalo odvahy a vylezlo opatrně z pelíšku. Bylo celé mourovaté a moc roztomilé. Kluk, jak vysvětlila Micka a pobízela své další dvě holčičky, aby se nebály a šly se také podívat na své nové psí kamarádky. Za chviličku tedy vylezla z pelíšku další dvě koťátka. Jedno bylo bílé s černými flíčky a další mourovaté s bílými tlapičkami.

Ťapka zaštěkala konečně na pozdrav a koťátka se lekla. Utekla zpět k Oskarovi a schovala se za něj. Ťapka se omluvila za tu neomalenost, že je vyplašila a už byla zticha. Micka svým dětem vysvětlila, že se bát nemusí. Že se takhle prostě dorozumívají pejskové. Koťátka se divila, proč pejsci tak divně mluví a zvědavě vystrkovala hlavičky. Kocourek si pak znovu dodal odvahy a šel k pejskům blíž.

Ťapka s Tlapkou ani nedutaly. Když se přiblížil k Tlapce, aby si ji mohl prohlédnout zblízka, olízla mu hlavičku. Kocourek sice ucukl, ale neutekl. Pak si ještě prohlédl Ťapku a za chvíli na ně dorážel. Psím sestřičkám se to moc líbilo.

Za pár okamžiků se odvážila přijít blíž i další koťátka a netrvalo dlouho a všechna se honila kolem Ťapky a Tlapky. Obě se tomu moc smály a vrtěly ocásky. Společně pak dováděli a Micka s Oskarem spokojeně pozorovali, jak se navzájem hezky seznámili.

Když pak Ťapka s Tlapkou odcházely domů, byly pěkně unavené. Koťátka byla k neutahání. Už se tolik nedivily, že se Micka s Oskarem těší, až je občas pohlídají. Obě se ale moc těšily, až jim budou moci ukázat i jejich zahrádku a seznámit je se svým domovem. Také byly moc zvědavé, co tomu řeknou jejich páníčci, hlavně Petr. Měl Micku moc rád, tak určitě bude mít rád i všechny její děti.

Autorka: Naďa Kučerová