ŤAPKA A TLAPKA – část šestá

Tlapka odpočívala na sluníčku u keře a Ťapka neúnavně pátrala v každém koutu zahrady. Čumáčkem zkoušela všechna místečka, zda tu nenajde nějaký skrytý vzkaz. Nic sice zatím nenašla, ale to ji vůbec neodrazovalo. Všude byly podpisy a vzkazy od Tlapky. Jenže co když narazí na něco zajímavého?

Z myšlenek a pátrání ji vytrhl hlasitý pozdrav od Micky. Ležela na zídce a pozorovala Ťapku.

„Copak to tam hledáš?" zeptala se a zívla.

„Přece vzkazy od jiných zvířátek. Jenže nic jsem nenašla," zaštěkala na ní Ťapka.

Tlapka přestala snít o voňavých kostech a běžela spolu s Ťapkou za Mickou. „Jů! Ty jsi hodná, že ses na nás přišla podívat. Moc jsme se na tebe těšily," usmála se Tlapka.

„Taky jsem se těšila, až vás zase uvidím," odpověděla Micka. „Ale, nejdříve mě vyrušila myška a pak zase přemohl spánek. Prominete mi to zdržení?" zeptala se štěňátek. „Za to, že jste na mě musely čekat, ukážu vám, kde bydlím," zvedla se Micka a seskočila ze zídky.

Ťapka s Tlapkou byly nadšené, že se mohou podívat, kde vlastně Micinka žije. Ještě nikdy je nevzala k sobě domů. Kočičí kamarádka jim ještě ukázala tajnou díru, kudy šlo zídkou prolézt a pak již jen čekala, až se štěňátka objeví na druhé straně.

Ťapka s Tlapkou zatím nespatřily nic zajímavého. U domku byla zahrada, hodně podobná té, po níž se každé ráno proháněly. Jenže těsně za domkem byla kůlnička, která štěňátka hodně zaujala. Divně voněla a slibovala spoustu překvapení.

Micka se protáhla pootevřenými dveřmi dovnitř a zavolala na štěňátka, aby ji následovala. Ta se rychle pustila za Mickou. Bylo tu opravdu tolik zajímavých věcí! Spoustu z nich štěňátka ani neznala, tak je musela všechny očichat. Pak jim Micka ukázala, kde má pelíšek. Byl na seně, které moc hezky vonělo. Ťapka ho šla hned vyzkoušet a musela uznat, že je moc pohodlný.

„Tady ale spím, jen kdy je teplo. V zimě mám pelíšek v domku a někdy mě paní dokonce pustí do postele," chlubila se Micka.

Ťapka s Tlapkou zůstaly koukat na Micku s otevřenými tlamičkami. Moc jí nevěřily. „Ty můžeš opravdu spát v posteli? I když máš svůj pelíšek?" nechápavě se zeptala Tlapka.

„Když mám náladu se s paničkou pomazlit, tak prostě jdu. A když mám náladu s ní spát v posteli, tak jdu také," chlubila se Micka. „Jen mě častěji koupou ve vaně a to se mi nelíbí," ušklíbla se.

Tlapka nepřestávala přemýšlet o tom, co jim Micka řekla. Obě sice znaly koupání, ale spaní v posteli ani jedna.

Štěňátka ještě chvíli pátrala po kůlničce a zkoumala každý kout. Pak je Micka vzala na dvorek a dokonce ukázala klece, ve kterých byli úplně divní tvorové. Musela štěňátkům vysvětlit, že jsou to králíci, ale že ti si s nimi hrát nebudou. Ťapka jen nechápala proč, protože králíčci se jí moc líbili a bylo vidět, že i Tlapce.

Vyrušilo je zavolání Petra. Micka tedy doprovodila štěňátka na jejich zahradu a posadila se na zídku.

„Kdepak jste se toulaly, holčičky moje?" běžel jim Petr naproti. Bylo vidět, že měl o štěňátka starost.

Tlapka se předháněla s Ťapkou ve vyprávění, co všechno viděly u Micky. Ale Petr asi moc nerozuměl. Možná proto, že štěkaly jedna přes druhou. Obě ale měly velký plán.

Po večeři je Petr odnesl do pelíšků a šel se dívat na televizi, jako každý den. Ťapka s Tlapkou na nic nečekaly. Tiše odešly do Petrova pokoje a lehly si do postele. Teda, Micka měla pravdu. Postel byla tak moc pohodlná. Dokonce trochu víc než pelíšek. Netrvalo dlouho a obě usnuly.

Probudilo je až, když Petr v pokoji rozsvítil. Nahlas se smál, jak roztomile štěňátka v jeho posteli spala.

„Tak vy jste se rozhodly, že pelíšek už pro vás není dost dobrý? Líbí se vám v mojí posteli?" smál se dál. „Když mi ale uděláte trochu místa, možná vás tu i nechám. Snad nebude mamka nedávat," odsunul štěňátka stranou, aby si mohl lehnout.

Všichni tři tu noc spali v jedné posteli až do rána. A nebylo to naposledy. Petr sice přesunul pelíšek do jeho pokoje, kdyby si Ťapka nebo Tlapka do něj chtěly lehnout, ale tam obě odpočívaly jen přes den. Mohly pak Micce vyprávět, že i ony už ví, jaké to v posteli je. Věděly ale také, jaké je častější koupání a tlapky si musely mýt dokonce každý den. Jenže za spaní v pohodlné posteli to stálo.

Autorka: Naďa Kučerová