Kategorie článků

Ahojky, tak tohle co Vám povím, pro mě byl teda zážitek. Jednou krásného sice prochladlého leč slunečného zimního odpoledne peo mě šla panička. Ušklíbla se na mě takovým způsobem a já hned věděl, že se někam jede autem. Já a uto no co Vám budu povídat moc ho v lásce nemám. Tak mě teda naložili do auta a jelo se někamm, kde se mi moc nelíbí. Když na mě ten zvířecí doktor jenom kouká a hladí mě, to mi nevadí, ale jakmile vytáhne takvou divnou věc co vždycky do mě vrazí a ono to píchne, tu opravdu nemusím.

V létě 2009 jsem byla s mými sestrami v Hradišti a chodily jsme na koupaliště a k Jizeře se psema.Když jsme jednoho rána jeli na cvičák,tak jsme šli vyvenčit čuby a Brutuse.

Jednoho dne kdyš jsem šel brzoráno do školi tak jsem si všiml že Bety není doma.Starosti sem si s toho samozdřejmně dělal.Jelikoš takhle brzo ráno ještě nikdy neutekla.

Když mi byly 3 měsíce, připletla jsem se páníčkovi pod nohy když sekal dřevo. Jelikož jsem velmi zvědavá holka, tak musím vidět všechno úplně zblízka. Páníček sekal a vyhazoval mě, aby mi neublížil. Jak jsem uraženě odcházela tak jsem mávla svým dlouhým ocáskem přez špalek akorát když páníček seknul, ale naštěstí mě zasáhl jen dřevem a né sekyrkou. Rána byla asi8 cm dlouhá. Jenže já jsem od mala strašpytel tak nenechám na sebe ani sáhnout.

Tak kamarádi,já nevím jak vy,ale já tedy nadšený nejsem,když musím jezdit takovou tou boudou na kolečkách.Panička tomu říká auto,autobus,tramvaj,vlak...to podle toho jak je to veliký!Mně to příjde všechno stejně děsivý...dělá to hluk,klepe se to,že neudržím packy u sebe,hází to se mnou a já pak nedustojně padám z boku na bok...a nejhorší je to,když jedeme dva pejsci a já potřebuju imponovat a ono to fakt nejde..a o tom,když mám vypadat přitažlivě,když je tam fenka,ani nemluvím!...

Jmenuji se Bunny a jsem fenka Rhodéského Ridgebacka. Narodila jsem se na jarní rovnodennost a zůstala jsem posledním štěňátkem z vrhu, panička říká, že jsme na sebe zbyli. Byla jsem hyperaktivní psí dítě, rychle jsem se učila, hlavně vylomeniny, na které jsem doplatila.

Co budeme dělat? Sborově řekli Kuo a Vao. Špikrí přiběhl k tlačítkům. Chvíli tam do všeho zuřivě mlátil packami, až pás začal jezdit skoro nemožnou rychlostí.

Jmenuji se Charlie a jsou mi 2 roky.Dřív jsem žil u jedné rodiny,kde jsem si myslel,že najdu teplý krb domova,ale mylil jsem se.První rok mého života byl takový rušnější,byl jsem štěňátko a tudíž sem velice zlobil.No a panička mě moc bila,i jednou mě vzala za kůži na zádech a hodila se mnou do kouta.Já sem ji za to rozkousal boty a dostal sem znova.Bylo to peklo,ale jezdila k nám jedna moc hodná paní se synkem a ta se mě vždycky zastala a spinkali sme spolu.

Často slýchám, že se hovor lidí točí jen kolem seriálů – „Pouta“, „Růžovka“, Pojišťovna štěstí nebo naopak, že v té televizi není co k vidění a jít do kina? To je příliš drahé. Čím se tedy bavit po celodenní lopotě v práci? Máme velmi snadné a srdce potěšující řešení.