19.4.2010 - Smutný den

Včera nám mamka čistila klece a všimla si, že se mnou není něco v pořádku. Byla jsem taková zakřiknutá. Nechala jsem se vzít do ruky a hladit - a to jsem jim dříve skoro nedovolila, protože jsem se hrozně bála. Ani jsem moc neběhala. Mamka mě potom opatrně chytila a dala do klece. Divila se, že neběhám. Zavolala tatínka a řekla mu, že se se mnou něco děje. Taťka si mě prohlédl a řekl, že to snad bude dobré. Vrátili mě raději do klece k Chundelce. Doufali, že to druhý den bude lepší. Bohužel se tak nestalo. Mamka ráno vstala a šla se na mě podívat. Našla mě ležet venku v kleci. Hrozně se lekla, protože jsem se moc nehýbala. Vzala mě do ruky a začala brečet. Potom běžela pro tatínka a řekla mu, že asi umírám. Zkusili mi dát do tlamičky výživu, kterou dostali o Vánocích pro moji sestřičku. Spapala jsem ji, ale síly mě už opouštěly. Naši byli vynervovaní, protože pospíchali do práce, ale nechtěli mě nechat samotnou. Tak mě naložili do přepravky a taťka mě v 7.00 odvezl k panu doktorovi. Bohužel tam bylo moc lidí a taťka nemohl čekat (nikdo ho nechtěl pustit). Tak se dohodl s panem doktorem, že mě tam nechá a odpoledne si pro mě přijde.

Ve 14.50 volala moje mamka panu doktorovi, aby se zeptala, jak to se mnou dopadlo. Pan doktor jí oznámil tu smutnou zprávu, že jsem asi za hodinu po příjezdu zemřela. Prý se snažil pomoci, ale už bylo pozdě. Už mě nemohl zachránit. V 15.35 si pro mě mamka přišla. Hrozně brečela a odnesla mě domů. Až přijde tatínek z práce, tak mě pohřbí vedle mých kamarádů a kamarádek na zahradě! Mrzí mě, že jsem byla ve své rodině tak krátce! Nikdy na ně nezapomenu a myslím si, že oni na mě budou také vzpomínat! Tak ahoj! Tlapka :-)

Přidáno: 60 bodů