Arinka

A to se ale Astičce moc nelíbilo! Neustále slabé štěnátko vyhazovala z boudy,párkrát ho dokonce odnesla dost daleko mezi klády a tam ho nechala na pospas slepicím,které do malého tvorečka hned začaly klovat...ještě štěstí,že jsme se zrovna vraceli z nákupu a štěnátko surovým a stále hladovým slepicím sebrali!Dali jsme ho zpátky k mámě a donutili jí aby stěně nakojila.Pak už jsme si ho hlídali a dohlíželi,aby ho Asta řádně krmila...ale v lásce ho neměla a je div,že ho nezabila,jak se to někdy stává...Nicméně i přes tento nelehký uděl štěnátko sílilo a rostlo a mělo se k světu:)Brzy se naučilo samo chodit přes celou zahradu až k naší chatě a tam dostávalo něco na přilepšenou..mlíčko,piškotky a jiné dobrutky.K mámě do boudy se mu nikdy vracet nechtělo.Arinka,nebot jasne,že o ní je řeč,se u nás zabydlela a získala si nás svou roztomilostí a když se blížil konec prázdnin,nastal problém co s ní?Věděli jsme,že když jí tam necháme,tak nepřežije...Jednoho psa jsme už meli,jejího tatínka,tak jak to vymyslet?no,pak jsme se rozhodli,že jí vezmem sebou do Prahy,vypipláme jí a někomu darujem,kdo by se rád o ní postaral...a tak s námi jela z prázdnin domu...veliká byla,že se mi tak akorát vešla na dlan a ještě kosek zbylo:))kdo jste měl někdy na starost štěnata tak víte co to dá práce!Jako s malým dítětem!:)

Ale ta radost,když malá začala sama chodit ven na záchod,když poprvé rozkousala páníčkovi pantofle,když s chutí roztrhala denní tisk,který jsem zrovna přinesla z trafiky,když překousala kabel od vysavače,když se mi počurala do postele,když mi snědla celý plech vánočního cukroví,když jsme jí skoro celý den hledali zoufalý,že snad vypadla z okna a ona spinkala zahrabaná v koši se špinavým prádlem a na naše volání vubec nereagovala...až když jí vzbudil hlad:))To bylo radosti,že je čiperná a zdravá,zatím co my jsme zdraví pomalu ztráceli,protože jsme po ní stále něco museli uklízet a brala nám nervy neustálou touhou po po hrách a blbnutí.Ale samozřejmě,dětské období skončilo a z malého neposedného štěnátka se stávala mladá slečna...a nám se už nějak z hlavy vypařila myšlenka,že by jsme jí někomu nabídli...tak nějak s náma zustala napořád.

Prožila dlouhý život,myslím,že se svými páníčky mohla být spokojená,aspon si nikdy nestěžovala:))Když jí byly asi čtyři roky,porodila tři štěnátka,která jsme všec hny dali dobrým lidem...Je pravda,že zřejmě proto,že od mala byla vytržená z psího kolektivu a vtiskla si spíš lidi jako svuj druh,byla k pejskum dost nevlídná,štěkala na každého bez vyjímky pohlaví.Ráda měla jenom svého tátu a později i manžela Arku,nebot s ním měla štěnátko...ale k lidem byla velice přítulná..Pak jsme museli dát Arinku vykastrovat,a i když mi veterinář tvrdil,že se nic nezměni,opak byl pravdou...Arinka zlenivěla,nechtělo se jí moc hýbat,v zimě odmítala chodit skoro vubec ven a taky začala mít stálou chut k jídlu a začala tloustnout...musela jsem jí dávat dietní granule,abych jí ochránila klouby,protože dostala artrozu.Někdy se nemohla na zadní nohy skoro postavit..ale léto a teplo měla ráda,to pookřála a lítala za kočkama jak za mlada:)Dožila se krásných 17ti let a je zajímavé,že zemřela přesně v den,kdy se narodila 28.8. a i na stejném místě.Na zahrade u chaty kde to měla vždycky moc ráda,za svitu sluníčka si zalezla po keříček bílých ruží,jako by chtěla na poslední cestě do psího nebe cítit jejich vuni,nechala zhasnout odevzdaně svit svých věrných hnědých očí...A tam také odpočívá její tělíčko v malém hrobečku s dřevěným křížkem...Všichni moc vzpomínáme,ARINKO!

Přidáno: 100 bodů