Bela
Pátek, 5. únor 2010
Vyběhnu ven na dvorek je pěkně, nemrzne. Proběhnu se po svých pěšinkách. Hledám svoji kamarádku Justinu. Kde zas vězí? No jo stopy vedou k zídce a Justina je pryč. Honem běžím domů a žaluji. Dělám to tak vždycky.
To aby moje panička věděla, že ta potvora už zase utekla do polí a k potoku. Slyším jí jak někde štěká a honem odpovídám. Pojď domů, už jsem to na tebe řekla. Panička už jde a otvírá branku aby ta uličnice mohla projít a tvářit se moc provinile. Vždycky mi potom vypráví jaké kde byly stopy a co u potoka viděla. Já sam bych se bála takhle utéct. Tak půjdu s mojí paničkou. Stejně je Justina hrdinka.
Přidáno: 17 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 192