Benův příběh
Sobota, 9. leden 2010
Bena jsem si přinesla jako měsíční štěňátko od mého dobrého kamaráda, jejich fenka (dobrmanka) měla 4 štěňátka, a já si šla vybrat jako první, měl nejvíce zřetelné pálení a to hlavně kolem očí, tak jsem si ho vybrala. Doma jsme měli ještě Azorka, 7letého křížence. Malého vůbec neměl rád, a musela jsem mu ho ukazovat velmi pomalu, prozatím byl Azor venku, a malý doma. Až vyrostl, a trochu se skamarádili spolu, bydleli už oba venku. Ben rostl jako z vody. Ale jednoho dne se stalo to, že jako 2letý zůstal viset nohou na plotě. Stalo se to tak, že když byli oba přes noc puštění na dvoře, Azor se podkopal a utekl ven, a Ben chtěl jít za ním, ale protože byl daleko větší než on, a do vyhrabané díry se nevlezl, zkusil přeskočit plot, to se mu sice povedlo, ale na zpáteční cestě z výletu když chtěl zpátky, strčil při skoku zadní nohu do oka plotu, a zůstal tam viset, naštěstí to kňučení probudilo mého taťku, který tam přiběhl, a snažil se ho sundat, ale bylo to docela těžké, už v té době měl něco kolem 40kg, nakonec se mu to podařilo, jenže jeho nožka začala natékat, tak jsme ráno jeli k veterináři, ten řekl, že musíme na jinou veterinu, protože tam na to nemají vybavení, a že musí na operaci.
Zavezli jsme ho tedy na jinou veterinu a tam jsem čekala, než mu nožku zoperujou. Dali nám ho v narkóze, a tak byl ještě nějakou dobu jak jsme ho přivezli domů. Nožka vypadala podstatně větší než zbývající, museli mu tam dát kovovou destičku, a hřebama přidělat kostičky v nožce k destičce :-( měl je takřka oddělené. Pak jsme museli mazat, a převazovat, ale noha se pořád nechtěla zahojit, pořád tam měl zřetelnou díru po zákroku, která mu neustále mokvala, a krvácela, možná byl příliš těžký, tak se mu to špatně hojilo, nicméně nám bylo řečeno, že lepší to už nebude.
Takhle tedy žil nějakých 6let, nemohl už tu nohu tak zatěžovat, a na první pohled bylo vidět, která noha je ta operovaná.
Pak najednou loni v zimě onemocněl, a to tak, že mu začaly natékat klouby a téct z nich krev a nějaká tekutina, on si to samozřejmě lízal, až do masa. Jeli jsme opět na veterinu, kde nám řekli, že se nejspíš nedá nic dělat. Panička samozřejmě brečela, protože to nebylo to, co chtěla slyšet, nakonec teda řekli, že se pokusíme s tím něco dělat, ale že bude zázrak, když to přežije. Namazali mu to nějakou mastí, zavázali všechny 3nohy a dali antibiotika. V té době vážil nějakých 53kg, a během krátké doby zhubl až na 45kg. Museli jsme s ním jít velmi pomalu, protože nemohl sám skoro jít, do auta jsme ho museli naložit. Měli jsme ho doma, a zpočátku jedl normálně, ale pak přestal, jedl už jen občas, a jen něco, tak jsme mu dávali aspoň to, co jedl. Ale jednou jedl kuře, a další den ho už zase odmítal, a my pořád vymýšleli nová a nová jídla, abychom do něj aspoň něco dostali. Ben pořád hubnul, a většinu dne prospal. Už jsem si myslela, že opravdu umře. :-(
Ale stal se zázrak, a on začal jednoho dne jíst, jaká byla u nás všech radost. Začal už i pomalu sám chodit, a chodili jsme na krátké procházky. Největší problém byl ten, že si ty obvazy chtěl sundávat, a olizovat ty rány, ale to nemohl, protože ta mast se nesměla dostat do trávicí soustavy. Ob den jsme mu to mazali a převazovali. A tak na nos dostal náhubek, a tak musel většinu dne trávit. A i přes náhubek se mu sem tam podařilo nějaký ten obvaz sundat.
Pak se mu to pomalu hojilo, ale ta operovaná noha, byla ze všech nejhorší, bylo nám řečeno, že je možné, že ten kov tam v zimě reaguje, a proto se mu tohle děje, že kdyby byl mladší, že by se mu to mělo vyndat, ale u tak starého psa, že už ne.
Na jaře už byl zdravý, a zase tak baculatý jako předtím, ale nožky měl pořád bolavé, hlavně teda tu operovanou, pořád tam byla růžovo-červená rána, která mokvala. Ale už mohl chodit, a dovádět na zahradě, a jedl zase jako dřív a všechno. Až jednoho dne..........ale to až v dalším příběhu.
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 263