Bruno - Laky a povinné očkování

Než jsme s pániky vůbec vyšli z bytu, tak pánici vzali vodítko a náhubek, to mi bylo dost divné, ale nechal jsem to bez komentáře, však se uvidí, k čemu jim bude nahubek.


Nejdříve bylo venčení a to mi bylo dost divné, panička na ranní venčení moc nechodí, zvláště když jdu s pánikem, ale byl jsem rád že panička jde se mnou.


Hned ve výtahu, jsem paničku krásně ochlupatil (to dělám moc rád, nejdříve přitisknu paničku na stěnu kabinky, pak se následně kožichem protahuji po černém kabátku a je vymalováno.


Panička je dostatečně ochlupacená, že by byla nadšená to ani náhodou, pak štěká, že ty chlupy zase nesundá a bude chodit po obchodě s chlupy a bude se moc stydět.


To nechápu, vždyť ten černý kabát se alespoň trošku rozveselí těmi bílými chlupy.


Pak jsme jeli k babičce od paničky, tam jsem hned vysomroval rohlíček a následně tatranku, to jsem stihl, než se panička přezula z bot do papučí, byl jsem rychlej, jinak by mi to panice nedovolila.


Panička s babičkou čekali na technika, který měl přinést jiný setobox. Technik přijel a pánik zavelel „jde se“ to abych tomu techniku nezavázel při instalaci (možná bych ho nepustil do obyváku). Vrrrrrrr.


S páníkem jsme nasedli do auta a jeli, ale nebylo to daleko. Zastavili jsme před známým domem já ho hned poznal, byla to veterina.


Měl jsem tendenci tam nejít a měl opět velké čůrání ale nebylo mi vyhověno a hned mě panik táhl do vchodu.


Pánik měl štěstí, v čekárně nikdo nebyl - ale já měl smůlu, byl jsem okamžitě na řadě.


Vešli jsme do ordinace což se neobešlo bez tahání a domlouvání abych nedělal drahoty a šel dovnitř. Se sebezapřením jsem teda vešel do ordinace - nevěda co mě čeká tak jsem se pro jistotu držel blízko dveří.


V ordinaci seděla paní doktorka a okolo mě začala tancovat sestřička a ptali se, copak mi schází.


Paník jako obvykle prohlásil že, „ výprask,“ což se neobešlo bez všeobecného veselí.


Pak mi přikázali abych si pěkně sedl na váhu, což jsem bez poznámek provedl.


Tak musím Vám všem štěknout, že jsem se tak trošku lekl, když se ta ručička zastavila na 46,5 kg, následně se páník zeptal doktorky zda to není hodně, ale paní doktorka se mi moc líbí, pánikovi řekla že to není hodně, jsem tak akorát, kdybych ,měl méně tak mi budou vyčnívat žebírka, jak už jsem štěkl ta doktorka se mi opravdu moc líbí.


Pak mě odvedli do vedlejší místnosti a tam sestřička štěkla pánikovi – „držte mu hlavu a já ho zákeřně bodnu ze zadu“ což pánik učinil a tak jsem dostal dvě včelky.


Ale ani jsme nepípl, já totiž ani nevěděl že mě píchají, za což jsem byl náležitě pochválen.


Já myslel že za pochvalu jsou i jiné pochvaly ve formě nějaké dobrůtky ale jsou tam lakomí, už mi nic nedali.


Pak jsme přijeli opět zpět k babičce a tam jsem dostal hrst piškotků za to, že jsem byl tak hodný.


Pak už jsme jeli domů a já od včerejška trošku moc spinkám, to bude asi těmi včelkami.


Panička mě pečlivě hlídá a já na oplátku se moc a sám od sebe rozmazluji, pokňukávám tak dlouho až mě příjde hladit i s piškotkem. Bruno-Laky.

Přidáno: 80 bodů