Černá ovce
Neděle, 14. únor 2010
Mám velikou rodinu – myslím tu psí. Jsem jiná než ostatní a nejen co se vzhledu týká.
Už od mala, když si mě naši přivezli, byli tak trochu problémy. Ze začátku jsem měla problém do kolektivu zapadnout – jiné vzezření, jiné štěkání. Pak jsem si našla kamarádku, nejstarší fenku a byl pokoj – až do puberty. Začala jsem být uřvanější – panička říkala, že snad řvu kvůli každé blbosti. Veškerou nevoli (hlad, žízeň, samotu, nudu, …) jsem dávala najevo řvaním. A všemu jsem nasadila korunu na jaře 2009. Panička se rozhodla, že rozšíří počet slepic a to levnější formou (když posledně kupovala slepice před snáškou, o větší část přišla). Tentokrát se rozhodla pro kuřata. Jeden den odjela s páníkem a když se vrátili, donesli velkou krabici, která pípala. Chránili ji před námi, jako kdyby tam měli největší poklad. Časem páníček začal na dvorku kutit a pak najednou …. V jedné části dvorku byli nový nájemníci. Za nějaký čas k nim přibyla ještě naše Pepina s vlastním hejnem malých kuřátek. Ten kout dvorku byl takovým lákadlem a ne jen pro mě i ostatní chodili k plotu a mlsně koukali. Kuřata rostla a ve mně rostl plán. …
A jednou přišel ten pravý den a já konečně objevila cestu, jak se k nim dostat. Prvý den padlo za oběť 7 kuřátek, no pomalu už mladých slepiček. Krásně jsem si je vyskládala do řady jako při honu, když se počítají úlovky. Panička jen spráskla ruce a řekla, že se s tím piplá, a když už by z nich něco mohlo být, přijde taková jedna (myslela tím mě) a všechno zničí. Vždyť jich tak ještě spousta zůstala. Páníček zkontroloval celý plot, ale žádnou díru nenašel. Druhý den to odneslo dalších pět – a taky tak krásně vyskládaných do řady. Třetí den byl pro mě osudný. Páníkovi pořád nešlo na rozum, kudy se tam dostávám a tam mě sledoval (já jsem si toho vůbec nevšimla). Jednu dobu jsme byli spolu na dvorku, a když jsem myslela, že vzduch je čistý, tak jsem se odplížila tou svojí cestičkou a na mířila si to ke slepicím. Jaké bylo moje překvapení, když tam už čekal páník. To se ví, dostala jsem, novinami přes zadek, a taky vyhubováno. Všichni z mých kamarádů si nějaké to kuřátko uzmuli, ale černou ovcí jsem se stala já (no, ale nedivím se, při tom počtu).
Přidáno: 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 202