Cesta do práce
Úterý, 9. únor 2010
Hafojky, tak dneska byl skoro normální pracovní den, ale ráno když jsme vyrazily na vláček, to vypadalo, že bude zábava. Z domu jdeme tak 300 m po chodníku a přes silnici než dorazíme na lesní cestu. S paničkou chodím zásadně na volno, nebo u nohy. Ona vodítko nepoužívá a doufá, že nepotká policii která by ji mohla dát pokutu za nedodržení městské vyhlášky, podle které musím být na vodítku a mít košík. to jsem ale odbočila.
Prostě na lesní cestě dostanu volno a hned čumák na zem a stopa! Panička na mě kouká jak rejdím šňupákem po zemi sem a tam a protože už mě zná, tak kouká po okolních stráních jestli někde není nějaké zvířátko. Já teda čuchám a valím kupředu. Dokud jsem šla tím směrem co chtěla panička, bylo vše OK. Jenže stopa byla čím dál silnější a já se začala stáčet jiným směrem. Panička mě chtěla popohnat a v tom si všimla, asi tak 20 m ode mne, srnky. No jo no, ona je přece jenom větší, tak ji uviděla dřív, ale já ji cítila už dlouho. Zahlídla jdem ji hned vzápětí a už se chystala, že ji proženu jenže se ozvalo "Ennie ke mě".
No co teď, srnka popoběhla, jak ji panička vyrušila svým povelem a ještě viděla mě, ale né daleko. Tak já tam stála, koukla jsem na srnku, pak na paničku, kousek se vydala za srnkou, no ale pak jsem si to rozmyslela a šla k paničce, protože poslouchat se musí a ona mě vždycky pochválí, když za ní přijdu. No moc jsem se nepřetrhla, tak jsem se spíš ploužila, kdyby náhodou polevila v ostražitosti, že bych toho využila a vydala se přece jenom za srnkou. Panička ale koukala na mě a prej ať si pohnu. Tak jsem teda přišla až k ní. Dostala jsem pochvalu a mlsík. Pak jsem musela jít kousek u nohy, ale když už naznala, že jsme dost daleko, tak mě pustila.
Pak jsem ještě nějaké stopy ňufala, ale už nebyly tak čerstvé a na konci srnka. Běhala jsem aspň sem tam po stráních a čenichala ve sněhu. Jak jsem mohla být po bříško ve sněhu šla jsem do toho. Nebít toho, že mi před cestou panička namazala tlapičky a dala kombinézu, tak jsem byla jako sněhová koule. Moc jsem si to užívala, až jsme došli na zastávku vlaku. Tam mě dá panička do kabele a jedem. V Brně už to nebylo ono, všude plno soli. Jen co jsme se autobusem dostali na okraj k firmě, tak už to zas bylo jako v pohádce.
Před firmou je velká travnatá plocha a ta byla samozřejmě celičká zasněžená, tak jsem tam v polední pauze dováděla. Panička mi házela míček a já ho v tom sněhu hledala. Po "O" jsem si schrupla v pelíšku. Po práci zas procházka a vláčkem domů, to byl ale báječný den. Taky jste se měli tak super.
Enie
Přidáno: 68 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 175