Cherrynka zase vypráví … Moje první taneční botičky … část II.

A pro ty … co zrovna teď přišli … a třeba si dali kafíčko … a k tomu … ale počkejte … musim se pořádně rozhlídnout … jestli tu náhodou někde nablízku nebrouzdá někdo od ptáka ohniváka a mý favorizovaný kámošky Barůůů … aby mi pak třeba nechtěli ubrat kyslík … když teď vyzvonim … jaký hrůzostrašný věci mi to škvrně našeptává … jóóó … dobrý … čistej vzduch … a k tomu kafíčku … či „meltě“ … jak chcete … „maj třeba u huby i dlouhej popel“ … neřku-li přímo … „na vysoký židli popíjej ohnivou vodu … když teda je prej taková zima“ … Ona se ta mrška malinkatá … slušňanda jedna voprsklá … nezdá … ale co ta má za hlášky … až bych se z nich někdy smíchy počuču … tak aby byli ve vobraze … něco málo zrekapitulíruju.

Tak pajďa v tom … jak štěkla … supráckým nákupnim střédisku … spokojenej člověk … pro mě objednala parádní kopačky … teda spíš kozačky … no … snad že sou pro kozy … ale to já přece nejsem … možná trošku rozjívená rampepůrda … ale koza určo ne … A páč to nejsou boty na bruslení ... tak s protiskluznou … plíškovatě okovanou špičkou.
A než byste řekli švec … přišla … krásná krabička … v tý krabičce krásná botička … teda čtyři … do botičky krásná ťapička … moje … teda čtyři … a botičky jsou frčný … stejně jako moje ťapičky … to teda jóóó …

Tůůůze hezký … černý … imitace hadice … kříbrně štepovaný … s ratlíkama … a cvakavýma zipíkama … a s těma krásně nablejskanýma plíškama na špičce … blyšťáková nádhera. A tady někde sem tůdlenc s tim škrabkáním přestlala.

Teda koukala sem na ně jako tydýt … a moje obouvání … to byl pro pajďu taky trošíčku pořádnej záhul … to bylo zipíků a přasek … no bodejť by ne … copak si už někdy nazouvala najednou čtyři boty ????

Jejda … a pak zase jako tydýt koukala pajďa … Ty botičky … byly jak kouzelný botky samochodky … a s mýma nožičkama si dočista dělaly co chtěly.

A vůbec nééé … že by hezky po pejsáčkovsku špacírovaly … levá … pravá … přední … zadní … pěkně na střídačku. To já … když si pěkně ťapkám bosky … po tý podlaze co plave … tak to je slyšet jenom jak moje drápky dělaj slabounce takový rychlý … libozvučný … ck … ck … ck … ck … jako když v dálce cvrlikaj cikády.

Ale teď moje ťapinky ouplně zapomněly na nějaký pořadí … a místo toho … nožička … kterou to zrovna napadlo … teda spíš která měla nejvíc odvahy … šla dopředu … ale nejdřív opsala do strany takovej zvláštní oblouček … jako kdyby chtěla plavat kraula.

No a pak se pomalu přidaly i ostatní nožičky … takže to vypadalo … jak když nacvičuju nějakej novej triatlón … něco vod kickboxu … něco krauloplavání … něco od kajakovýho pádlování … při kterým se ty moje čtyři … ehm … starý nožičky … učily chodit v těch mých čtyřech nových botičkách.

A pajďa ? … Pótvora jedna … Ta mě vždycky k sobě zavolala … a honem přeběhla na druhou stranu … a volala znova … a přitom se trhala smíchy.
Ale já su holka šikovná … a tak sem ty nožičky zapovelovala … a už zase pěkně štrapírovaly po pejďovsku. A botičky ? Prdlačky … že plíšky protiskluzky … dyť to byly stepařský taneční botičky.

A to vám teprve začala šaráda … to byl stepařskej taneček jedna višnička … To už nebylo na tý plavací podlaze žádný tichoučký ševelení … ck … ck … ck … to byl takovej rachot … jak když se v létě strhne bouřka s krupobitím … no tady snad scházely už jen hromy a blesky … a to byl sím prosinec … a skoro čtyři hodiny v noci … Vona ta moje je taková noční živočiška.

A do toho pajďa dostala další přenáramnej nápad … no copa prej se dá taková nádhera vyzkoušet jenom doma ??? Tak se šlo prubírovat ven.

Pajďula otevřela dveře … já kolem ní profrčála … a než ta moje hráběnka stačila vůbec zavřít … a sejít dolů … páč bydlíme v prvním patře … jejda … já jak žížnivá čára sem tím schodištěm prosvištála třikrát za sebou … hezky dolů a nahoru … a zase zpátky … Všechny schody sem těma tanečníma botičkama pěkně prostepírovala a probubínkovala … No senza … to vám bylo cvakání … jak když na okenní parapet padaj kroupy jako hráchy.

A co teprv venku … teda spíš na tý předzahrádce … co máme kolem domu … a pidizahrádce za domem. To bylo pošušňáníčko … ani mi nevadilo … že nesvítí měsíček … a ty dvě pouliční lampy za plotem … taky žádná hitparáda.

Tak sem to kolem toho baráku hezky ve fofru několikrát prokroužila … roští … neroští … a co sem se u toho nasmála … akorát sem dycinky profrčála na otočku kolem pajďule … aby si taky trochu užila tý mý botičkový radosti.

A ta znova koukala jak tydýt … sotva stačila v tom mym kvaltu pořádně počítat … páč jí něco neštymovalo.
Nejdřív viděla profrčát moje čtyři nožičky a čtyři botičky … pak už jen čtyři nožičky a tři botičky … a frnk … ještě jedno kolísko … a byly jen čtyři nožičky a dvě botičky …
No … a pak to pajďa vodpískala … a ty dvě zbejvající botičky mi dočista čmajzla. Ale užila sem si to parádně …

Teda né … že by naše noční zábava už skončila … pak teprv přišla na řadu pajďule … taky si chtěla trošku zadovádět … Hezky to šněrovala zahradou … roští … neroští … kudy předtím já … tudy i ona … jen na ty polochcíplý lampy nadávala …
Ještě … že ty botičky byly takový hezký … kříbrně štepovaný … s ratlíkama … a cvakavýma zipíkama … a s krásně nablejskanýma plíškama na špičce … no … blyšťáková nádhera … Jinak je ta moje snad hledala až do kuropění.
Ale zato já … sem se pajdě vůůůbec … ale vůbec nesmála … natož abych se smíchy trhala.

A jak to dopadlo dál ?

No jasně … pod stromečkem bylo hafo věciček i z těch utajených stránek … mňamky … hračičky … ale taky šampóny … a odrazkový ublinkaný krčkoškrtítka s tahátkama … a perdelínky před deštěm … do deště … i po dešti … s falešnýma kožíškama … a další haraburdy …
No … jak sem štěkla … spokojenej člověk.

A moje taneční botičky ? … Ty mi pajďa zabavila … ale že prej jen do tý doby … než mi na ně přimašlí nějaký pentličky … co se dávaj malým dětem na rukavičky … aby je neztratily.

No je tohle noumální ???

Tak já už zase padám do pelíšku … a nechám si zdát o svých milovaných tanečních botičkách.
A vám přeju … ať se vám taky zdá něco prťáckýho. Hafo putííínek … všem posílá

psí Šeherezádka Chééérrynka :o))) Tak dobrou noc

Přidáno: 100 bodů