Co dělat s "taky milovníky" psů?

Pejsek je krásný, ale bohužel nepříliš socializovaný a hlavně má málo pohybu. Při posledním hárání mě velmi nepříjemně obtěžoval a já jsem se ho začala bát. Teď, už po hárání, když je ráno potkáme, jeho panička ho pustí z vodítka a on mně otravuje, strká mi nos do zadečku a už mně i několikrát počural.

Já chodím po známých místech navolno, protože jsem docela poslušná. Když Bada uvidím (tak se jmenuje), hned se vracím k paničce, aby mne chránila a na toho protivu štěkám. Panička vždycky požádá Badovu paní, aby si pejska vzala na vodítko, že je brzy ráno a já štěkáním obtěžuju lidi. (Všechno se to odehrává mezi 6.00 - 7.00 ráno na malém sídlišti mezi paneláky.)Badova panička ale vždycky odpoví, že její pejsek si chce hrát a neštěká, a ona se na lidi může vykašlat! Tak mé paničce nezbývá nic jiného, než mne vzít do náruče a odnést pryč. Přitom musí Bada odhánět, protože od své paničky se nechce nechat chytit.

Nedělá to ale jenom mně, moje kamarádky se mu už také vyhýbají, protože je otravuje a čurá na ně. A s pejsky se většinou nesnese, protože ho jako štěně nenechali s nikým kamarádit. Teď ho jeho panička neustále vodí na vodítku a pustí jen tehdy, když si je jistá, že se s druhým pejskem neporve a přitom se ho bude držet a nebude utíkat.

No a tak je moje panička vždycky ráno pěkně namíchnutá a neví, jak tu paní přesvědčit, aby svého psa na mne nepouštěla. Neslušná být nechce, i když ji mnohdy svrbí jazyk! Známí, a hlavně paničky mých kamarádek jí přesvědčují, že ji má tvrdě poslat někam, nebo si jít stěžovat na MÚ. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne, ale doufám, že mě panička ochrání!

Přidáno: 40 bodů