Cornel z útulku

Uběhl čas mého pobytu na karanténě a já se dostal do kotce, odkud si nás můžou vzít venčitelé na procházku. Tak jsem si říkal, že si mě někdo vezme na procházku ale jak jsem se mýlil! Každý den chodili kolem mého kotce venčitelé, vybrali si vždycky mé kolegy z vedlejších kotců a mému kotci se vyhýbali jako čert kříži! Piškotky mi házeli z dálky, nikdo mě nepohladil a mě bylo smutno. Já vím, že mé vzezření nebudí důvěru, ale copak se dá nahlédnout do psí dušičky? Já jsem si všimnul, že každý den chodí kolem mého kotce jeden venčitel a ten vodí na procházky Karinku. Na Karince bylo vidět jak je šťastná, že za ní ten venčitel chodí. To my psi poznáme. Jo tak takového venčitele bych chtěl taky! Až jednou jsem zjistil, že Karinka už v útulku není. Našla nový domov! V duchu jsem si přál, aby ten venčitel přišel také za mnou a vzal mě na procházku. Ještě pár dní to trvalo, ten venčitel bral na procházky jiné pejsky až jednou, poslouchám toho venčitele jak se baví s šéfovou útulku a ptá se: Jak to vypadá s tím pitbullem? Chodí vůbec na procházky? A dostalo se mu odpovědi: No zatím ještě venku nebyl ale jestli ho chcete vyzkoušet tak můžete. Ve mě se dech zatajil v očekávání věcí příštích! Do kotce ještě žádný venčitel za mnou nevlezl, ani ruce ke mně za mříže nikdo nestrčil a tak čekám co se bude dít!

A už ten venčitel přichází k mému kotci, otvírá vrátka a vstupuje ke mě! Tak co Corneli, půjdeme ven? Já už se na to třesu a on se mi ještě ptá! Nasadí mi obojek, připne vodítko a dveře kotce se otvírajíííí! A jsem venku! Řeknu vám, že po té dlouhé době, kterou jsem trávil jen za mřížemi jsem jako v opojení! Chci si tu volnost užít a tak napínám vodítko a nejraději bych se rozeběhnul sám vstříc své volnosti. Ale na druhém konci vodítka je ten venčitel a i když má se mnou spoustu práce, tak zvládá udržet moje emoce. Musíme si ještě s tím venčitelem na sebe zvyknout ale už první náznaky říkají, že to bude dobrý. No ta první procházka dlouho netrvala, za chvíli se vracím zpět do kotce a má psí dušička cítí, tak přece jen tu nejsem zbytečný a někdo mě má ještě rád! Ulehám ve svém kotci a vtom se ozve štěknutí z vedlejšího kotce. Já mám totiž kotec vedle Terryho. Hele Corneli, víš ty vůbec kdo tě dneska z toho kotce vytáhnul? To byl páníček Barušky! Tak si toho považuj! On sem za námi chodí každý den a my už ho známe a máme ho tu všichni rádi! No tak snad jsem se páníčkovi Barušky zalíbil a vezme mě ještě na procházku! A vzal! Druhý den přišel a co myslíte že jsem udělal? Už jsem vůbec nenapínal vodítko, šel jsem pěkně u nohy páníčka a ještě jsem se po něm otáčel jako bych říkal. Tak co jdu dobře? No asi byl se mnou páníček spokojený, protože jsem každou chvíli dostal piškot, co chvíli mě pohladil a těch pochval co jsem dosta! Tak a teď se budu těšit na další den a na koho myslíte že se ještě budu těšit? No přece na páníčka Barušky! S ním jsem zase dostal chuť do života. A kdyby se snad našel někdo, kdo by mi chtěl dát nový domov, tak se zeptejte páníčka Barušky a ten vám potvrdí, že jsem opravdu hodný pes ze kterého nemusíte mít strach i když tak na první pohled vypadám.
Váš Cornel

Přidáno: 100 bodů