Dan a hospoda
Pondělí, 18. leden 2010
Dan byl zvyklý s námi navštěvovat hospůdky, restaurace a pohostinství, když jsme byli na dovolené. Seděl mezi námi na lavici a nikdo o něm ani nevěděl. Byl tak hodný, až se stalo, že jsme ho tam jednou málem zapomněli. Ale to by se nikdy stát nemohlo, protože by se ozval. A to si pište, že dost hlasitě.
Tomu, že náš Dan chodil s námi na obědy a večeře, se nikdo ze známých nedivil. A nedivila se ani obsluha v restauracích, vždyť už před deseti lety nebylo ojedinělé mít pejska s sebou. Někde dokonce nabídli pejskovi misku s vodou.
V létě 2001, to byly Danovi čtyři roky, jsme prožívali s dětmi prázdniny na chatě u Orlické přehrady. Na oběd jsme zajeli do blízkého Milešova. Vstoupili jsme do restaurace s Danem v náruči a proti nám vyběhla obsluhující paní. Máchala rukama a pištěla: "Toho psa si uvažte venku!" Otočila jsem se překvapeně a žádného psa jsem neviděla, jen mého zaraženého muže a vykulené děti. Až pak mi to došlo. Že má na mysli našeho pidipsa. Paní lamentovala cosi o hygienicích a posílala nás SE PSEM na dvůr. Beze slova jsme se obrátili a odešli.
Na oběd jsme se zastavili ve vedlejší vesnici v hospodě, kde u nohou obědvajících páníčků spočívali dva psi, desetkrát větší než Dan. Pochutnali jsme si na výtečném obědě a pan vrchní nás ujistil, že kdykoliv můžeme s pejskem zase přijít.
Přidáno: 38 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 227