Dan nemá rád přestavby
Sobota, 30. leden 2010
30.dubna 2002 jsme s manželem rozebrali v ložnici manželskou postel, která každé dopoledne sloužila jako pelech Danovi, abychom ji v následujícím volném dnu odvezli na chatu. Dan to samozřejmě okamžitě zjistil, neboť jsme mu přímo před nosem likvidovali jeho životní jistoty. Když přiběhl do ložnice a JEHO velké postelové letiště bylo fuč, fakt nevěděl, čí je.
Během dne na to pozapomněl, ale když se mu podařilo ukořistit synovu smrdutou ponožku, čapnul ji do tlamičky a tak jak byl zvyklý, uháněl s ní do ložnice, aby se schoval za tu velikou postel, která tam vždycky stála, ale najednou tam už nebyla. Popadala jsem se smíchy za břicho, když jsem viděla, jak Dan s ukradenou ponožkou v hubě běží okolo již neexistující postele! Byl tak překvapený, že ponožku z tlamy upustil a překvapeně civěl do míst, kde měl ještě včera jistou schovávačku.
Během dne jsem ho ještě několikrát viděla unaveného odkráčet do ložnice spát, ale za chvilku byl zpátky a nechápavě na mě čučel. Pak mrzutě odkráčel do obýváku, kde vzal zavděk svým malým polstrovaným pelíškem, do nějž si lehal jen v nejkrajnějším případě.
Další dny jsme s přestavbou v bytě pokračovali! Sedačku v obýváku jsme přesunuli k jiné stěně, což se Danovi ale vůbec nelíbilo, protože za sedačkou bylo jeho útočiště, do něhož si každou chvilku byl schopen odnosit naprosto všechno - žínky, kapesníky, ponožky, trička, tepláky. K tomu všemu i papírky od bonbonů a od žvýkaček (nedivte se, vyrůstal s malými dětmi!).
Pochopil, že je po všem, za sedačku se už nevtěsnal. A to ještě zdaleka netušil, že časem i tato sedačka přijde pryč, že nám brzy přivezou novou, že budeme malovat a všechny pokoje zbrusu přestavovat!
Hodně dlouho s námi nemluvil...
Přidáno: 50 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 220