Den u Zlatíček - jak jsem sazel mateřidoušku

Po dojezdu na zahrádku jsem se šel pozdravit s Rexíčkem a za chvíli přijel i Fidošek, to teda bylo vitání, rozštěkali jsme celou dědinu, ale to nám vůbec nevadilo.


Pak už jsem šel pomáhat na zahrádku, - dnes jsem přesadil pažitku, opět se to nesetkalo s uznáním, jaký jsem pomocník, ale to mi teda vůbec nevadilo.


Pak se mi nějak nelíbilo stanoviště mateřídoušky, nějak se mi tam nezdála, tak jsem ji pěkně vyhrabal a posunul do trávníku, ale nějak tam nechtěla držet, tak jsem ji zadními tlapkami trošku přišlápl, no nějak vábně nevypadala, tak jsem se na ni vybodl a šel si lehnout na verandu.


Po půl hodince se panička vrátila s kolečkem a tam měla ostříhané růže, takže byla dost popíchána a nevšimla si mateřídoušky na trávníku a přejela ji tím kolečkem, tak to už vůbec nevypadalo na kytku.


Jak šla zpět do chaty, tak se zastavila u té hromádky a začala ji zkoumat a přemýšlet nahlas,- kde se to tady vzalo,- co to vůbec je, - já se dělal že mám veliké spaní.


Pak si trošku té kytky udloubla a zjistila co to vůbec je a také kde se to tam vzalo.


--Zařvala - Lakyno!!! co jsi to tady zase sázel??????? – no já nic - to asi panik, ale neuvěřila.


Vyprášeni kožichu se nekonalo, ale bylo mi vyhrožováno že příště mě zavře na verandě a nepustí do zahrady. –


Tak tomu vůbec nevěřím, panička je moc hodná, a určitě brzy zapomene.


Dnes ještě půjdu s paničkou na noční venčení a pak zalehnu panikův pelíšek – má noční. Bruno-Laky.

Přidáno: 43 bodů