Den u Zlatíček - jak panice plela skalku

Nezmínil jsem se, že moje tlapy vykazovaly stopy hlíny a trávy a to po přeběhnuti celé zahrady.


Vše bylo jak má být hračky v krabici, velký balon schovaný od minula pod lavici, tomu říkám uklizeno v chatě.


Pak panice s rukama založenýma na (zadku, nerada to slyší), říká tomu že si drží páteř- pche,!!! tam přece není páteř)," začala obhlížet naše latifundie, jednu rukou si přiložila k čelu a postoj byl, jakoby jsme měli tak deset hektaru (k smíchu, já to oběhnu za tři vteřiny, včetně té díry po bazénu)".


„Pak zrakem orla pohlédla na jednu skalku!!!! vzdálenou od ní na dva metry“.


A to byl ten okamžik kdy doma stukala, že se na to měla vykašlat, a začala vytahovat trávu, která tam nevím jak, se dostala a krásně rostla, pro mě docela dekorativně, pro panici úplně k vzteku, když skalku vyčistila už na podzim.


„Několik trsu trávy mi hvízdlo okolo hlavy, raději jsem se uklidil na verandu,“ smrdělo to úrazem“.


Z povzdáli jsem ji sledoval a musím štěknout, že bych nechtěl panici moc rozčilit!!!


A pak to přišlo, natáhla se dost daleko, i když se podpírala druhou rukou tak ji ujela zadní tlapka na hlíně a už to bylo, zařvala jak raněná (lvice Elsa) a ta zadní tlapka se jí nějak divně zkroutila.


Já byl hned v pohotovosti a přiběhl k ní a začal ji oblizovat obličej, „ale seřvala mě- že jí neboli obličej ale kyčel, tak to já teda nevím co je kyčel, ale pro jistotu jsem ji dával pusenky“.


No už tak neřvala, ale pohladila mě a řekla že jsem jedinej, koho to zajímá a že by se tady mohla zabít a ani pes by po ní neštěkl, tak to teda né!!!! já bych štěkal až by se hory zelenaly i Mariánské.


Pak se přišoural panik a panici seřval, že to tady všechno zatravní a bude pokoj, za což ho panice seřvala také, že se hrabe v motorkách a tráva roste tam, kde nemá a že ode dneška se bude starat i o skalky, což panik přijal s brbláním pod vousy (že se na to muže vykašlat) a odpochodoval opět k motorkám.


Panice se dobelhala do houpacího křesla a bylo po parádě, panik ještě musel uvařit kávu (přece se nebude panice jen tak zbůhdarma houpat v křesle a ještě k tomu na sucho).


Zkratka idylka jak má byt v každé rodině s hafíky, aby bylo o čem psát kamarádům.


Tak proběhl včerejší krásny a pohodový den u Zlatíček. Už jsem toho natlapkal dost. Tak kamarádi užívejte si radosti s paniky tak jako já. Bruno-Laky.

Přidáno: 76 bodů