Den u Zlatíček - procházka

Ale abych se vrátil k tomu běháni, tak jak jsem šel na velikou procházku s paničkem tak jsme potkali dalšího labradora, je to můj kamarád, a jmenuje se Aron.


On je totiž o čtyři roky starší a tudíž mu jde na devátý rok, a už není vůbec přátelský, nemá rád mladé hafany, on už s nimi nemá tu trpělivost.


Ale já ho tak vyprovokoval, že běhal jako by měl tak tři roky, ale bylo to tím že jsem na něj vždy zezadu skočil on se ohnal, já uskočil a rozběhl se, a on za mnou aby mi to vrátil.


No několikrát se mu to povedlo, protože jsem včas neuskočil, on se cítil moc dobře že má ještě na mlaďocha, a já byl rád že mě někdo honí a já můžu běhat a tím pádem si pořadně pohrát s s Aronkem.


To nám vydrželo, necelou půl hodinky a pak jsme oba odpadli, lehli na zem a dýchali jako lokomotivy.


Pak už jsme s panikem šli domů a já ještě dýchal doma a panička štěkala, že když nemám rozum já, tak by ho měl mít alespoň panik chichi.


Když jsem se tak dopoledne vyběhal, tak cele odpoledne podřimuji, ale na další procházku s paničkou jsem vůbec nezapoměl a důsledně jsem se ji dožadoval.


Panička se mnou šla na malou procházku, což mě už tak nebavilo, protože jsme žádného kamaráda nepotkali, ta panička si to ale umí zařídit. Bruno-Laky.

Přidáno: 43 bodů