Den u Zlatíček - setkání s krtkem

Takže suma sumárum jsme byli vyvenčeni docela rychle. Pak si panik pochutnal na kávičce a panička sbalila nějaké věci, ty jsem nekontroloval- proto, že jsem musel hlídat, aby odchod z domu proběhl hladce a nikdo nic nezapoměl.


Pak jsme přijeli na zahrádku, já si hned lehl k brance a začal hlídat, (mam to přece v popisu práce), panici uklízeli a přesazovali to zelené, které není k jídlu.


Pak jsem si pohodlně lehl doprostřed zahrady, abych měl přehled o všem, co se kde šustne.


Sluníčko hřálo, ptáčci zpívali, čmeláci mi lítali okolo čumáku, ( no co si více přát).


Tak jsem slastně podřimoval a sem tam jsem otevřel očiska abych zkontroloval zda panici jsou v pracovní poloze, byli, ale najednou mě zaujalo něco jiného, najednou tak o metr dále, tam kde roste kapradi a kde jsem byl rozvaleny se začala zdvedat hlína.


Začalo mě to zajímat a tak jsem pozvedl ušiska zda něco neuslyším, a také jsem uslyšel, takové praskáni a hlína i s travou se začala zvedat, tak to se na to musím podívat co se tam děje, ještě chvíli jsem počkal a najednou se ukázal jen čumáček a to jsem už nevydržel a skokem jsem byl u toho čumáčku, ale čumáček se schoval a já začal hrabat, protože jsem tam cítil zvířátko.


Hrabal jsem hrabal, ale jen do chvíle než si mě všimla panička.


Teda ta byla rychlá, než jsem se nadál, tak mi přistála šupa na vystrčený zadek, ale díra už byla docela veliká a kapradi zničené.


Panička se na mě zlobila, ale to teda nevím proč, když se to ani nedá jist ani se to nedá dát do vázy, zkratka žádnej užitek.


Ale pak už jsem byl hodný a panička se přestala zlobit a tu díru nenápadně zasypala, aby to panik neviděl, protože to by byl ještě jeden mazec.


K večeru jsme jeli domů a když jsme se vrátili tak jsem usnul jako špalek, nevzbudily by mě ani rány z děla. Bruno-Laky.

Přidáno: 57 bodů