Dovolená 2011 aneb stanování na Branžeži

V pátek dopoledne dobalila poslední drobnosti a když se večer vrátila z práce, vyzvedla nás Léňa s Akimkem. Sice mi panička málem zapomněla misky, ale vzpomněla si včas, tak se i z čeho dlabat měla. Vše jsme poskládali do auta, já zalezla k Akimkovi do kufru a mohlo se vyrazit na mě neznámé místo za dobrodružstvím. Že to není cesta na cvičák bylo jasné hned, páč tolik tam toho nikdy netáhnem.

Po asi 30 minutách cesty jsme dorazili na místo. Otevřel se kufr a před náma se objevilo spousta stanů, karavanů a hlavně lidí všeho věku. A sem tam i nějaký psí kámoš. Začali jsme se tam procházet a paničky hledaly, kam by postavily stan. Nakonec se rozhodly, tak jsme se šli nahlásit provozovateli, zaplatit a konečně se ubytovat. Léňa zajela k vybranýmu placu s autem a šlo se vybalovat.

Nejdřív postavily stan, pak tam rozložily deky, spacáky. Připravily pro nás úvazný kolíky, misky s vodou a vyrazili jsme ven. Léňa nás vzala na takový krátký okruh (který prý ale byl nějakých, 5nebo 6km, což nám vůbec nepřišlo), pak si paničky ugrilovaly večeři, nám daly napapkat a šlo se spát.

1. den - sobota

Ráno, když se paničky konečně vykopaly z pelechu, jsme vyrazili na venčící procházku, pak se paničky stavily pro snídani a šlo se zase papkat. Teda oficiálně jen paničky, ale my dostali taky, uzenou chrupavku - MŇAM.

Na odpoledne byl naplánovaný výlet, když bylo tak hezky. Když se ale paničky domlouvaly kam se půjde, nemohly se rozhodnout a tak Léňa prohlásila: "NA ZAČÁTEK SI DÁME NĚCO KRATŠÍHO, AŤ SE ROZCVIČÍME." A tak jsme vyrazili na Kost, což je nějakých 8 km. U Kosti jsme prolezli různé skály a komůrky v nich, paničky si nás různě fotily a pak sme šli i na nádvoří Kosti.

Tam byla spousta lidí, sem tam i nějaký čtyřnohý kámoš, ale jinak nuda, tak jsme vyrazili zas zpátky. Jenže Léňa se chtěla projít přes Plakánek. Tím jsme došly až kdovíkam. Zastavili sme se u "křišťálové studánky", Akimek se se vykoupal v "extra čistém" rybníku (no, spíš tam spadnul po čumáku a rovnou do té největší špíny), Léňa ho musela tahat za obojek, páč tam byla zíďka, tak by sám nevylez, a pokračovalo se dál.

Nakonec jsme došli až do nějaké vesnice, k restauraci a hlavně rozcestníku. Ale ouha - cedule zpět na Branžež nikde. Tak se panička šla zeptat. Dověděla se, že nejlepší to máme zpět přes Plakánek a Kost, ale že se to dá vzít i okolo. Paničkám se nechtělo jít stejnou cestou zpátky, tak jsme to riskli a šli, tak jak nám popsali pro nás novou trasu.

Nejdřív to vypadalo na pohodovou cestu, ale po chvíli jsme se dostali do polí, kde jsme šli prakticky pořád na sluníčku. Když jsme pak objevili velký stín pod stromem, okamžitě jsme ho využili k odpočinku. Paničky si sedly, já si lehla a Akim se rozvalil na mě. Já byla stále připravená pokračovat, ale Akim to skoro zalomil.

Po asi 5 minutovém odpočinku jsme se dali zase na pochod. Rovina se začala měnit v mírný kopec, což nás moc nepotěšilo, ale aspoň byla malá změna. Pak jsme došly na silnici. Léňa tvrdila, že už asi ví, kde jsme, že kousek dál je křižovatka a odtamtud už trefí. Protože se ale paničkám po silnici nechtělo, tak jsme ji přešly a pokračovali polní cestou, po které jsme došli k oplocené pastvině.

Obejít se nedala, tam byla vysoká tráva a hlavně křoví, ale jelikož jsme neviděli žádná zvířata, vzali jsme to skrz. Naštěstí to bylo jen pár metrů, takže bychom stihli včas utéct, kdyby se nějací obyvatelé objevili. Přešly jsme kousek louky a dostali se na jakousi cestu. Naštěstí tam zrovna šel "kouzelný" dědeček, který nám prozradil, kudy máme pokračovat. Ačkoliv jsme šli po asfaltu, byla to příjemnější cesta, páč to bylo hodně ve stínu, po sluníčku to bylo jen minimálně..

Kolem bylo plno suché pšenice, tak si paničky dělaly srandu, že si udělají mouku a něco si upečou. Pak jsme došly konečně do nějaké vesnice. Panička chtěla poprosit někoho o vodu pro nás, ale pak se na to vykašlala. Po chvilce jsme došly k restauraci, tak Léňa došla pro nanuky a nám pro vodu, každý jsme vyžblemcali asi dvě misky. Mezitim si nás s hroooznym nadšením hladilo malý děcko,

Komentovalo všechno, co jsme dělali, ale nám to bylo jedno, hlavně že jsme si mohli odpočinout. Dostali jsme i kousek nanuka! A pak se vyrazilo zase na cestu. Ještě kousek jsme šli po silnici, ale pak jsme zašly do lesa, tak to bylo fajn, tam se přeci jen jde líp. Paničky si myslely, jak nebudeme utahaný, ale stačilo vzít šišku a zjistili, že energie máme ažaž, to asi po tom napití.

Lesem jsme šli ještě dlouho, ale nám to nevadilo, jednak bylo v lese příjemně a hlavně už pomalu zapadalo sluníčko. Ale paničky byly pěkně ucapkané. A když jsme konečně došli zpátky ke stanu, s velkou chutí jsme se nadlábli, nažbrundali, zalezli do pelíšku a šlo se spát.

2. den - neděle

Když jsme se ráno probudili, šli jsme klasicky se venčit, paničky pro snídani a zpátky ke stanu papkat. Dostali jsme zase dobrůtku - kalciovou kost. Já ji snědla skoro celou, až na 2 kousky, které byly hrozně tvrdé. Ale Akim se jí skoro ani nedotknul. Chtěla jsem mu s ní pomoct, ale panička to nedovolila.

Ale tentokrát byla změna - od rána mrholilo, takže snídaně byla ve stanu. A po snídani se šlo chrupkat, což po sobotním výletě nevadilo ani nám, ani paničkám. Rozplácli jsme se s paničkama a užívali si siestu. V poledne přestalo poprchávat a tak se vyrazilo ven. Teda, jen na louku hned u kempu, kde nás paničky prohnaly za míčkama, na "revírech" kolem balíku sena a ještě si nás na nich vyfotily.

Prošly jsme se po hrázi rybníku, pozorovali jsme labutě a šlo se na oběd. Teda paničky. Já s Akimem jsme se uvelebili pod stolem a Akim po zjištění, že nic nedostane, si ze mě zase udělal polštářek a ustlal si mi na zádech. Mezitim začalo dost pršet. Paničky vklidu dojedly, ještě chvíli poseděly a když zaplatily a déšť trošku uklidnil, vydali jsme se zpátky do stanu.

Dali jsme si odpolední siestu, která ovšem trvala až do večera, takže jsme se pak jen vyvenčili a šlo se zase papkat. Ono taky komu by se chtělo z pelíšku, když jsme s paničkama chrupkali pod spacákama.

3. den - pondělí

Další ráno a s ním náš klasický rituál. Po snídani byla opět siesta. Paničky si zahrály karty, trošku jsme si ještě schrupli a když se paničky vykopaly, vyrazilo se ven. Tentokrát na Vyhlídku. Cestou jsme potkaly stádo krav, tak jsme je chvíli sledovali, ale pak jsme šli zas dál. Paničky zase bláznily s focením v různých jeskyňkách, ale my už si s Akimem zvykli.

Na vyhlídce to bylo bezva! Vysoká skála mezi spoustou dalších, krásný výhled, prostě bezva! Paničky z nás sice trošičku šílely, páč jsme lezli až ke kraji, ale ustály to. Dokonce se pak objevilo i sluníčko, tak to bylo fajn. Opět následovalo XY fotek, ale co naděláme. Cestou z Vyhlídky bylo v pískovcových skalách další spousta skulin a jeskyněk, takže paničky se vyblbly ažaž, když nás aranžovaly před focením.

Dokonce jsme došly k hodně prudkým dřevěným schodům. Paničky se rozhodovaly, jestli jít po nich dolů, nebo pokračovat rovně po cestě, ale nakonec udělaly kompromis - poslaly nás po nich dolů, aby viděly, jak si s nima poradíme, jestli půjdeme po nich, nebo vedle - strání. Mě to bylo jedno, jednou jsem šla po schodech, jindy strání. Zato Akimkovi se po schodech moc nechtělo, radši to bral strání, ale nakonec ho Léňa taky přesvědčila.

Jak jsme tak pokračovali dál, panička zas zahlídla nějakou jeskyni, abych byla přesnější, 2 jeskyně vedle sebe, takže jsme měli s Akimem každý svůj "pokoj". Pak se ale vyskytnul jeden malý problémek, začalo pršet. A pršelo čím dál víc. Nám to ani tak nevadilo, oklepali jsme se a mohli jsme jít dál, ale paničky z toho byly na nervy, že promokly skrz na skrz.

Takže když se naskytnul óbr strom, tak jsme dali pauzu. Čekali jsme čekali, ale déšť nepřestával. A tak jsme se po chvíli rozhodli zase pokračovat. Šlo se lesem, po listí a skalách, moc bezva podklad. Jenže pršelo čím dál víc, tak si pak paničky našly skalní převis a šli jsme se schovat. Já jsem se snažila prohrabat pod skálu, něco jsem tam cítila, ale nikdo jiný mé nadšení nesdílel, ani Akim.

Asi po 5 minutách přestalo pršet a vylezlo sluníčko. Paničky se na něm šly okamžitě sušit a prohřívat, my chtěli radši hodit šišku nebo něco. Na cestě zpátky paničky pobavil nápis na hromádce klád: "6ks + to co již ukradli". U stanu jsme si zasloužili uzený ouško. Paničky si daly dělat večeři na gril, mezitim si zahrály karty a když měly jídlo hotové, dostali jsme i my.

4. den - úterý

Vstávali jsme skoro až v 9 h, nějako se nám z teplíčka pelíšku nechtělo. Taky že jsme dopoledne zase prováleli. Odpoledne jsme šli k rybníku. Pozorovali sme labutě, když se najednou začlo ozývat řvaní dětí na psa.. Paničky nevěděli, co se děje, tak si nás chytly, ale za chvíli pochopily - podél břehu plaval labrador a po břehu běželi 2 kluci, nešťastní, že ho nemůžou chytit. Když ale labroš uviděl nás, tak se rozhodnul vylíst a jít se kámošit.

Akorát trouba příliš nevěděl, jak na břeh, páč sme stáli u betonovýho "plácku" a místo toho, aby ho obeplul, tak se začal škrábat přímo na něj. Nakonec se teda vytáhnul, ale byl asi 70cm pod naší úrovní, tak nastal další problém. Kluci se ho zatim snažili chytit a vytáhnout, ale jen se přiblížili a chtěli po něm skočit, tak se labroš uhnul.. Ale panička využila jeho touhy se se mnou skámošit, dovedla mě tak, aby moh vylíst nabřeh a nechala nás se očuchat..

Kluci se po něm opět chtěli vrhat, ale nemělo to cenu, na což je upozornila i panička, ať ho chvilku nechaj, a když si mě očuchával, v klidu ho chytla za obojek - ani to nepostřeh, a předala uprchlíka klukům. Ti na labroše vytáhli ohlávku, kterou měli nejdřív problém nasadit, ale zvládli to.. Jenže jim asi nikdo nevysvětlil princip fungování téhle pomůcky, takže jim byla stejně k ničemu. A tak jen obdivovali, jak s Akimkem vklidu a spořádaně jdem.

U stanu sme spřeházeli věci v autě a jelikož paničkám docházely zásoby, jelo se do Sobotky na nákup.. Cestou sme viděli toho labroše z dopoledne a řeknu vám - jak ho maj zvládat 2 malí kluci, když na nim vlál i dospělý chlap. V Sobotce sme během nákupu čekali v autě, ale pak se vyrazilo na Humprecht.. Z náměstí sme šli samozřejmě pěšky.. U Humprechtu se paničky zase vyhrály - takovejch fotek, co nás nafotily na schodech před Humprechtem.. Lidi z nás měli bezva atrakci (paničky už by fáákt měly začít vybírat.

U stanu nám hráblo a začali sme se tahat o klacek, když ale panička připravila papání, všeho sme nechali a šli jí dělat ozbrojený doprovod, aby jí někdo ty naše misky neukrad. Já pak hipnotizovala buřty, ale nepovedlo se. Po 20. h začalo pršet a zároveň bylo sluníčko, takže se objevila duha a rovnou dvojitá. To byla nááádhera. Ve stanu sme to rychle zabalili, teda aspoň mi dva. Paničky hrály asi do 2h ráno karty.

5. den - středa

Hned po ránu sme se šli kámošit - na louku vedle kempu totiž přivedli stádo krav.. Odrostlý telátka byly hrozně zvědavý, tak sme se očuchávali.. Ale Akimovi se to vymstilo - jak je velký, tak si škrtnul ušima o elektrický ohradník. Zařval a vlítnul do stáda - to ho naštěstí ignorovalo, po nějakym plašení nebo podobně nebyla ani stopa, takže když se Akim vrátil, uklidňovala ho Léňa jen ze šoku po ohradníku.

Od té doby se k němu nepřiblížil. Já sem dostatečně malá, tak sem se pod ohradníkem protáhla a chtěla sem si jít jednu krávu prohlídnout zblízka, ale panička mi to zatrhla. Odpoledne sme vyrazili pro klacky na podpal. Šli sme kolem ovcí, ale ty byly zalezlý pod střechou, tak nebyla sradna. V lese sme potkali zase labroše, ale nějakou fenku. Paní měla co dělat, ji odchytit, a to se netvářila zrovna přátelsky. Na tyhle pejskaře sou paničky přímo alergický.

No ale minuli sme se bez větších problémů, tak se pokračovalo dál. Přešli sme nějaký pochybný můste přes potůček, za ním tek potůček ve stráni. Já se s radostí napila, Akim chtěl taky, ale musel počkat, až mu panička z dlaní vytvoří mističku.. Nj, chlapy. Léňa nás tam ale táhla schválně.. Aby sem se totiž dostali nahoru, museli sme vylíst takovou úzkou štěrbinou ve skále..

Pro paničky to takový problém nebyl, ale Léňa chtěla vědět, jak si s tim poradim já, páč Akim tam měl problémy.. Ale stačilo, aby mi panička nahoru hodila šišku a byla sem tam.. Akima tam musela Léňa trošku vyzvednout - přeci jen je větší než já, tak v tom úzkym prostoru měl problémy se otočit dle potřeby..

Došly sme k ohromný skále, na jejímž vršku byly na sobě poskládaný ještě další 3 "placáky". Vyšli sme nahoru a já s Akimem, stejně jako na Vyhlídce, sme šli zkoumat okraje skály, aby sme zase potrápili paničkám nervičky. Akimovi to ale vzápětí vrátily.. Panička totiž prohlásila, že na těch "placákách" by byla hezká společná fotka. Já problémy neměla, sem zvyklá na tyhle paniččiny výmysly, tak mě jen tak něco nerozhodí..

Ale chudák Akim se pěkně klepal.. Když ale panička pověsila vedle foťáku míček, aby sme se koukali dopředu, tak i on se začas tvářit normálně. Ale byl rád, když moh slízt dolů. Hned vedle této skály byla další, která připomínala takový ten "skejťácký svah". Paničky nám tam začly házet míčky a bezvadně se bavily.. Akim byl zase trošku nejistý, ale po chvilce si zvyknul. Zato já sem tam lítala jakoby nic - paničky si dělaly srandu, že ze mě měl být "skejťák".

Nakonec na tuhle skálu vylezly i paničky a po druhé straně sme se vraceli dolů.. Cestou sme pozbírali nějaké ty klacky a šla se dělat večeře.. Paničky měly kuřecí řízky na grillu a jelikož to mělo chvíli trvat, pučily si benbinton. No to byla sranda!! Já chytala košíček, ať byl na zemi nebo ve vzduchu. Byli sme všichni pěkně utahaný, paničky měly tak odrovnanou ruku, že měly problém se i napít.

Pak mě Léňa měla jít vyvenčit, ale já nechtěla od paničky, tak sem se táhla na vodítku za Léňou a dokonce sem se i vyvlíkla z obojku a utekla zpátky za paničkou. Po večeři se šla zase procházka a ve stanu sme se zarochnili do spacáčků a šli spát.

6. den - čtvrtek

Po ranní "rozcvičce" se snídaní sme kolem 13.h vyrazili na další výlet. Tentokrát sme šli na zříceninu hradu Valečov. Šli sme jakoby večerní procházku, ale pak sme změnili trasu.. Zalezli sme do lesa, prošli sme blátivou cestou, lezli sme všude možně až sme došli k jakési skalní vesnici.. Paničky se zase vyžívaly ve focení(taky jak jinak, že?), my prolézali, kde se dalo a zkoumali, co je tu zajímavýho, lezli po "hradbách" a hráli si.

Dokonce nám paničky našly krásný "byteček" o dvou propojených pokojích. Teda ale některý lidi sou hrozně nevrlí. Paničky si nás fotily, na kopečku se zastavila rodinka a maminka po chvilce čekání (jestli půl minuty, tak hodně) prohlásila, že tam nebudou čekat půl hodiny a prostě jeli.. Panička ale stejně chvilku předtím upozornila Léňu ať počká a nechaj je projet.. Ale nejlepší bylo, že asi za 3 minuty jeli zase zpátky.

Ale to už nám bylo jedno.. Dorazili sme na samotný Valečov.. Máme fotku před bránou a po domluvě nás paničky dokonce zavřely za bránu a dělaly si srandu, že nás tam nechaj.. Ale nenechaly, by se asi návštěvníci divili, až by chtěli vylíst ven.. A navíc tam už hlídače měli.

Z Valečova sme šli kousek zpátky, ale paničky se rozhodly, že nepudem ještě do stanu, ale že to vemem na Drábské světničky.. Akim cestou dostal novou přezdívku "Akim - sojčí pírko" :-D Léňa totiž našla pírko a dala mu ho mezi ouška. Šli sme hooodně dlouho, paničkám přišlo, že sme ušly dokonce víc, než sme podle rozcestníků měli ujít.

Po několika kilometrech sme došli k cestičce, která vedla podél vyschlého potoka do stráně. Na protější straně na skále bylo napsáno 0,6 km do Drábských světniček, bohužel to bylo skoro celou dobu do kopce a navíc přes popadané stromy.. Pro mě to byla sranda, prolejzat tam, Akim měl trošku problémy, páč chtěl chodit za mnou, ale tam co já sem prolezla, tak on se nevešel, nebo vešel, ale s problémama.

Tak se panička snažila ho navést jinudy a taky se jí to po velkém přemlouvání povedlo. No a paničky si to prolézání a přelézání taky užily. Nahoře sme objevily "bránu do pekla", kterou sme se jali hlídat.. U Akima - bílého anděla - měli ještě šanci, ale u mě - tmavého ďábla - neměli nárok na slitování. (a pak maj mít ty lidi jasno, že se automaticky tmavých psů bojej jako čert kříže a s bílým, byť by to byl sebe větší zabiják, se budou chtít mazlit za každou cenu.).

U téhle brány sme se potkali s 2 rodinama s malýma děckama. Ty se s nadšením chopily mazlení se s náma.. Jedna maminka byla sice proti, aby se její děcko šlo mazlit se mnou (Akim jí nevadil), ale prcek se nenechal odradit a jak to jenom šlo, už byl u mě a začal si se mnou hrát a házet mi klacky. Zeptali sme se, jesli deme na světničky správně a po zjištění že jo, sme zase vyrazili.. Došli sme na další vyhlídku.. Byla u ní ohromná louka, tak sme se i proběhli.

Prošli sme ještě kousíček lesa a dostali sme se na světničky. Ale ouha, aby sme mohli pokračovat, museli sme sejít šíleně strmé pískovcové schody, na kterých měly problém i paničky a to se mohly držet řetězu.. Původní plán byl, že pude Léňa, za ní Akim, pak já a panička to bude uzavírat. Ale Akim měl strach a brzdil, tak se trošku změnilo pořadí - Léńa, já, Akim a panička.. Já sem totiž takový malý sebevrah, takže mě nevadí jít takovými místy.

Když sme zdolali schody dolů, čekaly nás jiné, prosměnu nahoru.. To se ale Akimovi opět nechtělo. Takže sem chodila všude první. Prolezli sme to s paničkama, kde se dalo, ale až nahoru na vyhlídku sme nemohli, páč tam vedly příkré kovové schody, no spíš žebřík.. Panička řikala, že nahoru by mě asi dostala, ale dolů by mě snášet nechtěla.

Tak nás paničky přivázaly u zábradlí a šly se podívat nahoru. My mezitim vzorně čekali, dokonce sme se stihli i skámošit s černym labrošem, co šel okolo. Jediné, co sme vůbec nechápali bylo, že přišly úplně od jinud, než kudy odešly. Ale hlavně že byly zpátky. A čekala nás cesta zase zpátky dolů po schodech.. Tentokrát se ale změnilo trošku pořadí - panička, já a Léňa s Akimem.. Panička ale nešla první že bych se bála, ale naopak - aby mě brzdila a koukala, jesli někdo nejde.

Kdyby mě pustila, tak bych seběhla dolů a až dole bych počkala, kde se zbytek loudá. Pak se paničky nemohly dohodnout, kam vyrazíme dál, nakonec se rozhodly pro kratší cestu, šlo ale jen o asi 1km, takže nic moc. Každopádně cesta nám trvala ještě hoodně dlouho.. Ale nám to nevadilo, jen paničky byly chvílema už pěkně utahaný.

Prolezli sme mezi nějakýmy skalami snad "Chladnou uličkou", nejsem si jistá.. Ochlazení to bylo příjemný, jen ke konci tam byla kaluž a bachno, z čehož paničky nebyly nadšený. No, došly sme až na "Krásnou vyhlídku", kde si paničky koupily konečně pití a pro nás vyškemraly taky vodu.. Každý sme vyžbrundli přes celou misku vody.

Skámošili sme se s oslikama, kozlem, a mohlo se jít domů.. Ono to teda ještě asi hodinku trvalo, ale. No nakonec sme sme dorazili po 20.h.. My dostali večeři ve 20.45h, zato paničky jedly až někde o hodinu dýl. Když se paničky nadlábly, panička se přitom stihla pořádně zaprasit, tak se šlo spát, páč sme byli všichni šíleně unavený. BROU NOC.

7. den - pátek

Budíček před 9. h - no FUUUJ! No dobře, ještě sme se váleli dál, ale i tak.. s Akimkem sme byli neustále v objetí, aspoň packy sme musely mít propletený.
Odpoledne sme šly plavat.. Teda plavat šla panička a Akim, mě se do vody nechtělo.. Šla sem se brodit u břehu, panička mě lákala do hloubky, ale proč bych tam chodila, když na břehu byla Léňa?

A tak musela do vody i ona, z čehož nebyla vůůbec nadšená. Tak mě začaly lákat obě a Akim si tam spokojeně plaval za šutrama.. Já ale radši kňourala na břehu.. Nakonec sem si i zaplavala, když mě panička dotáhla do hloubky.. A taky zkusily mě připnout k Akimovi, ale to sme se málem utopili navzájem - Akim mě, jak mě táhnul pozadu do hloubky, a já Akima, jak sem ho histericky táhla zpět.

Po tomhle výkonu sme si dali siestu, kterou sme si všichni opravdu užili. Po siestě se šlo venčit, ale moc dlouho nám to nevydrželo, páč začínala bouřka začínalo lejt.. Když sme doběhli ke stanu, už slušně lilo. Schovali sme se pod stříškou stanu a postupně se naskládali dovnitř.. Paničky začly zase hrát karty a my mezitim spali.. Teda aspoň Akim, já nemám bouřky ráda, tak sem nebyla moc nadčená, ale nakonec sem taky usnula..Když sme se probudili, paničky pořád mastily karty.. Dostali sme dobrůtku a po zjištění, že stále prší, sme zase zalehli.

Naštěstí se počasí umoudřilo a paničky nakonec dělali večeři zase na grilu.. Já mlsně zahlížela na masíčko, Akim mezitim zas demoloval klacek a paničky hladově čekaly, až se to upeče. Po večeři sme na procházce udělali Léňe přední a zadní doprovod, aby ji nááhodou někdo neukrad. Ochrana se podařila, tak se mohlo jít zase nakutě.

8. den - sobota

Den odjezdu. Paničky od rána smutný, že se musí jet domů, ale chtěly si to ještě pořádně užít.. Jenže tu nastal malý problém - neustále byly přeháňky, takže jen se paničky rozhodly, že je stan jakžtak suchý, začlo pršet.. Když se tohle stalo poněkolikátý, tak se paničky rozhodly, že to nebudou říkat nahlas, že dou balit a prostě se seberou a pudou balit, nebo zas bude lejt.. A tak se jim podařilo sbalit stan.

Zůstal tam po něm jen obrovský flek. Vše narovnáno do auta, v kempu vyřízeno vše potřebné a může se jet domů.. A právě včas - začíná znovu pršet.

A celkové zhodnocení? Už aby sme tam s Akimkem a paničkama zase byli. Jediné, co paničky šílely celý týden v kempu bylo to, jak tam majitelé nechávali svý hafany volně bez dozoru lítat po celym kempu.. My si totiž svůj stan hlídali.

Přidáno: 80 bodů.