Druhá dovolená s Danem
Neděle, 3. leden 2010
Na jaře v roce 1998 jsme s přáteli poprvé navštívili rekreační objekt Monínec. Zvykli jsme si tam i další roky trávit jarní, letní a zimní prázdniny. Děti se tam nikdy nenudily a psi jakbysmet. Skoro denně jsme s dětmi navštěvovali huculskou farmu na nedalekém Cunkově, a psi s námi.
Jarní prázdniny byly vskutku zvláštní. Zatímco jsme se o zimních prázdninách slunili na Javorové Skále, nyní napadlo spousty sněhu a Dan se s ním poprvé seznamoval. V závějích nebyl ani vidět, vypadal jako velká sněhová koule. S radostí v závějích skákal a dováděl, a nechal toho, až když už byl celý zmrzlý a hopsal na zledovatělých bačkorkách. Pak se rozklepal zimou a kvíkal, abych ho těch namrzlých bačkorků a rampouchů, které mu visely z fousů a břicha, zbavila. Putoval tedy do vlažné sprchy, aby roztál.
Provozovatelé Moníneckého areálu vlastnili novofunlanďačku Montanu. Byla to už Montana číslo dvě, protože tu první někdo odvedl, když byla sotva odrostlé štěně. Vůbec bych se nedivila, kdyby se brzy ztratila i ta druhá, protože se ráda toulala. Ale lidé z okolí toulavou Montanu znali a běžně ji ve svých autech přiváželi zpátky. Nebo zatelefonovali, že je zatoulaná o dvě vesnice dál, a tak její majitel nastartoval teréňáka a jel pro ni. Často se stávalo, že Montana odešla s rekreanty na Cunkov a pak se vrátila buď s nimi, nebo s někým úplně jiným. Anebo se taky nevrátila. Pak její páníček opět nastartoval a vyrazil pro ni.
Někdy šlo s Montanou doslova o život, jako o těchto jarních prázdninách 1998, kdy na Monínci bylo sněhu jako na skutečných horách...
...pokračování příště...
Přidáno: 38 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 205