Elsa, procházka a voda

Pátek, 11. prosinec 2009

To bylo jednoho krásného dne.Na obloze bylo sluníčko, které pálilo. Rozhodla jsem se, že když už půjdu se svojí fenečkou Elsinkou (dnes už v nebíčku) na procházku, že za takového tepla bych ho mohla i vykoupat.

 

Tak jsme se odpoledne odebrali na procházku. Sluníčko pořád strašlivě hřálo. Nejdříve jsme se šli projít na hřiště, kde zrovna hráli kluci fotbal. U hřiště je místo na VOLEJBAL, ale jelikož tam nebyla síť ani nikdo nehrál, jen kluci na hřišti tak jsem si tam s Elsinkou sedla na ten krásně jemnej a od sluníčka prohřátej písek. Elsinka se v něm vyválela a pak si i na chvilku lehnula. Pozorovala jsem kluky jak hrají fotbal, moc jim to šlo.

 


Asi po hodině jsme šli ze hřiště domů ale ještě předtím jsme se zastavili u rybníku, na kterém se vyhřívali hladové labutě. Na zemi byl kus chleba, tak jsem jim ho hodila. Asi je někdo krmil předtím. V rybníku se můj hafík nevykoupal, byli tam labutě. Tak jsme šly k druhému rybníku, tam skočila. Zřejmě se jí to líbilo, po chvíli plavání vylezla,oklepala se a šly jsme dál.

 


Skoro u baráčku (naše oblíbené místo dodneška) jsem se s ní zastavila u mostu pod kterým tekla voda.Ona tam hupla a pak zmizla pod mostem. Myslela jsem že jde pod mostem na druhou stranu a ono nic. Myslela jsem si, že si tam hraje, protože jsem viděla, jak se hýbe voda. Asi po 2 minutách nervozity jsem se lekla, co je s mojí Elsinkou. Sundala jsem si boty a šla za ní pod most. Na to že sluníčko už od rána hřálo, byla voda neskutečně ledová. Když jsem byla v té vodě po kolena, koukla jsem se, kde je Elsinka. Vidím, jak sedí pod mostem na kládě od stromu a klepe se. Asi se bála, protože tam byla docela hloubka, jak říkám po kolena.

 


Tak jsem jí vzala do náruče a vynesla na most. Oblízla mě a začala vrtět ocáskem. Byla ráda. Tak jsem šli domů. Doma jsem jí za vraty pěkně umyla a byla nadšená. Potom jsem jí dala odměnu, aby věděla, že semnou mít strach nemusí. Papala a vrtěla přitom ocáskem. Mám jí moc ráda, ikdyž už není mezi námi. Byla to nejhodnější fenečka na světě a měla mě ráda. Není jako nějaký člověk, co jenom lásku k člověku předstírá. Ona byla nefalšovaná a jedinečná.
Elsinku nám po tomto zážitku asi po 3 měsících přejel nějaký zběsilý řidič. Dodneška ho nenávidím, ikdyž nevím, kdo to byl.

 

Přidáno: 65 bodů

autor článku: Ronnie

Počet přečtení tohoto článku: 148

Zpět na výpis



Píšeme jinde



Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil psa

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým pejskem.


Reklamní systém AdMarket Inzerujte na Hafici.cz a na spřízněných portálech. Máme pro vás milióny reálných uživatelů. Chci vědět víc!