Epilepsie...proč??

Jednou ráno v práci mi zazvonil mobil. Volal mi manžel a podle hlasu jsem poznala, že se něco stalo. "Víš, něco je Dastymu, normálně jsem je pustil ven na zahrádku čurat a chystal jsem se do práce a pak začal venku Lucky ječet a škrábat na dveře, podíval jsem se a Dasty ležel na zemi, podivně sebou mlátil a jakoby se dusil, ale v puse nic neměl, nevěděl jsem co dělat a tak jsem u něj čekal, přešlo to, malátně se postavil, ale za chvilku byl v pohodě. CO to bylo, nevíš?" Šílela jsem strachem co se stalo. "Nemohlo ho něco píchnout a neměl alergickou reakci?" "Nemyslím, je ráno a docela chladno a nic venku ještě nelítá."

O hodinu později jsem měla druhý telefon a to už jsem brečela a vzala si volno. Čekání na veterině bylo tak dlouhé a já v dlaních držela Dastíkovu hlavu a smutně hleděla do unavených očí mého miláčka. Hladila jsem ho po hlavě a doufala, že to nic nebude. Bohužel..vše nasvědčovalo tomu, že se u Dastyho objevila epilepsie. Věřila jsem, že to tak nebude a veterinář mu předepsal nějaké injekci, které byli asi hodně bolestivé, protože Dasty mi vyšplhal až na ramena. Brečela jsem, ale věřila, že mu to pomůže.

Přijeli jsme domů..záchvat jsem neviděla a tak jsem ani neměla představu o co jde. Nevěřila jsem manželovi, když mi říkal, že i on měl co dělat, aby se udržel..proboha, nemůže to být tak strašné..je to chlap a něco vydrží, nechápala jsem, co to obnáší. Manžel musel do práce a já zůstala u Dastyho. Kolem oběda jsem šla ven pověsit prádlo a Dastík se kolem motal, Lucky ho otravoval a nosil mu míček..Dasty si ho nevzal jako obvykle..dívala jsem se na něj a z ničeho nic se postavil na zadní nohy, jakoby dostal křeč, svalil se na záda a pak na bok, to už jsem byla u něj a vzala si ho na klín, držela jsem ho v náručí a brečela..Dasty byl v křeči, slintal a podivně fňukal..trvalo to možná pár vteřin..možná minutu, pak se uklidnil a zůstal mi v náručí spát, seděla jsem na zemi, Dastyho v náručí a hladilo ho a klidně na něj mluvila a říkala mu, že to bude dobrý, že ho miluju a že jsem u něj..vím, že mi nerozumí, ale to mi bylo fakt jedno..v tom přišel manžel a Dasty se probudil, vyskočil a vítal ho, jako by se nic nestalo..manžel se na mě podíval a bezeslova mě obejmul..a já..já brečela..stoupla jsem si a zavřela jsem se v koupelně a tam brečela a brečela..byla jsem tam hodně dlouho, ale pomohlo mi to..další záchvat jsem taky obrečela, ale s dalšími záchvaty jsem jakoby otupěla, držím Dastyho v náručí, utěšuju ho i když vím, že mě neslyší a po záchvatu ho necham spát u mě v náručí. Některé záchvaty bohužel nevychytáme a je sám..domů z práce jezdím vždy s obavou, jak to Dasty zvládl a když slyším, jak přes zdi vítá naše auto a jak štěká, tak mi srdíčko poskočí radostí..je v pořádku. Někdy má záchvatů víc, někdy míň. Je období, kdy jsou i několikrát do týdne a jindy..a za to jsem moc ráda, jsou ojedinělé. Léky bere 2x denně, dávka se zvýšila a na tak mladého psa je to prý "špatné".

Ptám se denně, proč to odnesl pes, který je bezproblémový, aktivní, chytrý, který neublíží, nehledá šarvátky a radši se všem psům vyhne..proč zrovna jedno z mých dětí. Věříme, že se to snad časem zlepší. Když mi nějaký "pitomec" a to jsem ještě slušná, řekne, abych ho dala radši utratit, mám sto chutí ho poslat do pr....
Dasty je pejsek, který má obrovskou chuť do života a dokud to bude možné, tak mu budeme dopřávat vše, co má rád a co ho baví.

Píšu o jednom z mých dětí..právě teď mi leží u nohou a chvílemi jako by věděl, že píšu o něm si sedne a položí mi hlavu na stehno. Jeho krásné mandlové oči se na mě podívají a mé srdíčko jihne láskou k tomuto zvláštnímu pejskovi. Hladím ho po hlavě a škrabkám ho na krku a on slastně zavírá oči. Pusa na čumáček a Dasty si lehá k mým nohám a usíná.

Nikdy nebudu litovat té cesty, která mě k němu přivedla..byla dlouhá a to myslím opravdu, jela jsem si pro něj až na druhou stranu republiky..pro psa - kříženečka, který měl být údajně šeltičkou a vyrostl v psa, který má skoro 50 cm v kohoutku. Vydupala jsem si ho u manžela a i když řekl ne, tak přesto jsem tajně sedla do auta a jela pro něj a manžela postavila před hotovou věc a dala mu Dastyho do náruče. Vypadal jako medvídek a hned si ho získal. Jak jsem již napsala, nikdy nebudu litovat, že ho máme..dává mi hodně..je to opravdu úžasný pejsek..přála bych vám všem, aby jste ho poznali..určitě by jste si ho zamilovali stejně jako my.

Přidal uživatel "RAFOŠI" - přidáno 100 bodů