Hrdinka Kettynka

21. července 2010 jsem se probudila a na peřině bylo nazvraceno, a Kettynka pořád spinkala a přitom tiše kňučela. Já jsem se hrozně lekla, tak jsem ji vzala a odnesla jsem ji na plínku, jestli se nechce vyčůrat nebo vykakat a nic, tak jsem ji dala k mističce vody a ani se nenapila, potom jsem popošla a zavolala jsem na ni a Kettynka chodila pomaloučku, vše si očuchávala a těžko se udržela na tlapičkách. Zdálo se mi to hrozně divné, hned jsem šla vzbudit mamku a řekla jsem ji, že je Kettynka nějaká divná, že zvracela a neudrží se moc na tlapkách a že si vše očuchávala. Mamce se to zdálo také divné, hned jsem hledala ordinační hodiny MVDr. Schandla, jenže ten měl zrovna ve středu zavřeno. Tak jsem hledala ordinační hodiny na veterináře z Třeboně a adresu, protože jsme vždy jezdili do Suchdola k veterináři Schandlovi. Když jsem našla číslo, tak jsme si ho s mamkou uložily do mobilů a hned jsme vyjely na veterinu. Kettynka v taštičce spinkala a hlavička si ji zakláněla dozazu, když si ji chtěl někdo pochovat. My jsme s mamkou z toho byly strašně smutné.

Přijely jsme na veterinu a rychle jsme běžely do ordinace, bylo asi kolem 9 hod. Veterinář ji dal asi tři injekce, Kettynka se probrala a už to nebyla taková ta smutná Kettynka, ale byla taková vystrašená. Pak ji poslouchal srdíčko a říkal, že bije nepravidelně! To už nám s mamkou tekly slzy. Potom říkal veterinář MVDR. Skála, že je to vše z toho horka, pro tyhle malé pejsky je to hrozné. Ale my jsme měli doma kvůli Kettynce zatáhlé žaluzie, aby tam byl stín, doma jsme měli asi 25-27°. Ale veterinář řekl, že kolem 30° doma, by už pejsek mohl zemřít. To nás s mamkou ještě více zastrašil. Řekl, že zítra ráno, 22.7. máme přijet na kontrolu. Doma jsme všude zatáhly žaluzie, Kettynku s pelíškem jsme odnesly do obýváku, protože tam byl větší stín než v pokoji a mamka dala ke Kettynce sušák z vlhkými plínkami, aby ji to chladilo. Kettynka celý del ležela na jednom místě v pelíšku, Nesinka (kočka) to vycítila a hlídala ji. Pořád u ni seděla...

Odpoledne kolem šesté se vše zhoršilo. Na očkách měla bělmo a když si ji někdo vzal nebo ji pohladil, tak se ji úplně lámalo tělíčko. Taťka byl zrovna v práci autem a my s mamkou jsme se neměly jak dostat na veterinu. Mamka volala taťkovi do práce, ať hned přijede, že to vypadá, jakoby nám Kettynka odcházela :o( My s mamkou jsme brečely, taťka během 5 minut byl doma a hned jsme běžely k autu a rychle na veterinu. Pak doktor tam byl i se sestřičkou, dali ji zase asi dvě injekce. Pan veterinář řekl, že je v kómatu a nedával nám žádnou naději, že noc přežije!

To byl pro nás šok a s mamkou jsme brečely, ale šíleně. Pan veterinář nás musel poslat do čekárny. Potom nám dal Kettynku a poslal nás domu, řekl nám, že ji můžeme dávat lipánek na prst a do stříkačky čajík nebo vodu s cukrem. Kettynka nic nechtěla. Doma jsme z ní nespustily oči. Každou chvilku jsme ji dávala lipánek, ale nechtěla, asi po dvou hodinách si trošinku lipánku lízla. Každou půlhodinu v noci jsme ji dávali pít ze stříkačky. Kettynka byla chudinka na jednom místě, zavřená očka a občas vystrčila jazýček, tak jsme ji ho pomokřily vodou s cukrem a olízla se. když si poprvé olízla lipánek, tak jsme s mamkou měli radost, až k pláči.

Celou noc jsme nespaly a pořád ji hlídali, já jsem usla asi na 15 minut, ale jinak jsme ji měli pořád na očích. Ráno byla Kettynka mnohem lepší, tak jsme jeli na kontrolu k veterináři a byl rád, že je na tom Kettynka lépe. Doma papala lipánek a naučila se na něj, ještě také vodu s cukrem. 23.7.. se uzdravovala a 24.7. si už i hrála. My s mamkou jsme měli nesmírnou radost, tohle bychom nikomu nepřáli a snad se nám budou nemoci vyhýbat. Kettynka si takhle potrpěla už jako miminko! Kéž by alespoň zvířátka nemoci nepotkávaly!

Přidáno: 80 bodů