Já a sníh

Bylo to někdy v listopadu, vyšla jssem s paníčkou ven a bylo to tam... Ty divný, bílý věci se válely úplně všude... Pěkně to studělo do pacek. Chtěla jsem to všechno zbaštit, ale nešlo to, olízla jsem to a v tlamčce se mi to hned rozpustilo... Pořád jsem chodila s jazykem přilepenám k chodníku, panička povídala něco o tom že to fakt nezbaštím, že je toho moc, ale já ji nevěřila... Teď už věřím, všude jsou metrové závěje a já v nich moc ráda dovádím, sama nebo s paničkou ale nejraději s psíma kamarádama.

Nejlíp se mi ale běhá po sjezdovce, vždycky když přestanou jezdit vleky a sníh ujede rolba, dovádím a dovádím. To je můj život na sněhu.... na horách...

Přidáno: 23 bodů