Jak člověk může zakrátko zahojit psí duši
Pondělí, 8. březen 2010
Příběh se odehrál asi před rokem,kdy jsem chodila vypomáhat do místního útulku s venčením,krmením,napájením a jinými věcmi co se pejsků týká. Po čase jsem měla přehled o všech psích dušičkách v útulku a téměř z každého psa vyzařoval jeho charakter. všechny pejsky do jednoho jsem si hned oblíbila a začala se učit jak to vlastně v útulku chodí.
Asi po měsíci přivezli policisté do útulku nového pejska. Prý ,že ho zabavili majiteli,kvůli stížnostem sousedů pro jeho kruté zacházení se psy. Vím ,že o takovýchto případech slýcháváme pořád ,ale ještě z žádným jsem se nesetkala na vlastní oči. Řekli nám jen strohé informace o jeho povaze a také ,že se jmenuje Rendy.
Když jsme Rendyho odvedli do jeho kotce, aniž by někoho pokousal tak to byl učiněný zázrak. Rendymu přímo z očí sálala agrese, ale někde tam hluboko v jeho očích bylo okénko do duše, která byla i přez to čím si prošel plná lásky.
Jistě i já jsem se ho bála...opravdu naháněl strach ,ale popravdě řečeno jsem se mu ani nedivila. Záda měl zjizvená po opakovaných úderech nejspíše klackem,bičem nebo něčím podobným. Rendy byl vlastně strašně bázlivý a každý pes dává svou bázlivost jinak najevo. Rendy prostě nedůvěřoval lidem. Měl s nimi jen tu špatnou zkušenost a neměl důvod proč je mít rád a tak se bránil.
Po týdnu jsem se dozvěděla o krutém úmyslu majitelů útulku. Mínily Rendyho nechat uspat, přitom podle mého se o dost zmírnil. Žadonila jsem tedy po majitelích ,aby mu dali ještě šanci. A dali. Chodila jsem za Rendym každý den ,no vlastně několikrát za den. měla jsem sebou vždy po ruce piškotky a vlídná slova. Párkrát jsem sice odešla málem pokousaná ,ale nevzdávala jsem se, protože on dělal pokroky. Sice velice malé ,ale pro mě byly obrovské. Rendy měl pod sebou kupu bobků, protože se k němu nikdo do kotce neodvážil a tak se to muselo dělat složitě přez odchoytvou tyč a odvést Rendyho na chvilku pryč.
Mé pokusy mi majitelé tolerovaly ještě 3 týdny a vyplatilo se. Stal se zázrak! Rendy si nechal pohladit hlavičku,potom bříško a nakonec mým největším úspěchem bylo to, když se převalil na zádíčka a chtěl po mě ,abych mu zkrze kotec drbala bříško. Muselo se s Rendym stále zacházet opatrně a všichni jsme věděli ,že to nikdy nebude pes k malému dítěti ,ale pokroky dělal obrovské. Neminul ani týden a já jsem se odvážila pro začátek vyměnit Rendymu vodu. DO kotce mě pustil s laskavou náručí a dokonce vrtěl ocasem jako každý jiný domácí mazel. Bylo to pro mě něco úžasného. Za pár týdnů už do jeho kotce vstupovali i ostatní pracovníci útulku a jedno ho dne se Rendy dočkal svého nového domova. jeden strašně milý pán si Rendyho vzal domů jako venkovního pejska,který střeží jejich dům. Neměli jiného psa ,ani děti.,což Rendymu plně vyhovovalo.
A co se dělo dál to bohužel nevím ,ale věřím ,že je teď z Rendyho skvělý společník a hlídač :)
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 314
-
Ahoj kamarádíčkové,
20.07.2010 19:02:49
Annie007 napsal(a):
Děkujeme za pochvalu, ale je to spíš osud podle mých slov :) Mějte se také nádherně! -
Re:
11.03.2010 17:57:03
Annie007 napsal(a):
Uživatel42825 alena (10.03.2010 10:47:16) napsal: To je moc krásný příběh!!:D je vidět,že to co člověk pokazí muže také napravit,i když to není ten samý,samozřejmě...jsem ráda,že jste dala Rendymu tak velikou šadci začít znova!!!!:-DD :-DD moc zdravím!:-DD
Mockrát děkujeme. Bylo to to nejlepší co jsme za svůj dosavadní život udělala pro pejska. Kdyzž se nad tím člověk zamyslí,tak se Rendy choval oprávněně. Lidé kteří jsou obětmi týrání,znásilňení a pod. mají také viditelné změny v chování a lidem jistě nebudou důvěřovat. My máme psychology a psychiatry ,ale pejsci ? . Ještě jednou moc děkujeme za pochvalu a zdravíme všechny doma! -
-- bez nadpisu --
10.03.2010 10:47:16
42825 alena napsal(a):
To je moc krásný příběh!!:D je vidět,že to co člověk pokazí muže také napravit,i když to není ten samý,samozřejmě...jsem ráda,že jste dala Rendymu tak velikou šadci začít znova!!!!:-DD :-DD moc zdravím!:-DD
