Jak jsem držela se psem nedobrovolnou anorexii
Čtvrtek, 10. prosinec 2009
Tento příběh se stal před 3 léty...
no,mě se nejlíp drží anorexie s plným bříškem :-)
Dneska se Nám opět povedla jedna krásná věc. Dostala jsem ji dárkem za
uklizený byt. Úklid nebyl ledajaký. S přítelem jsme předělali byt a tak se tam poprvé přijela podívat přítelova maminka. Vzhledem k tomu,že jsem nevěděla,který šuplík nebo skříň by chtěla vidět i zevnitř,uklidila jsem i s vytřením všechny. Uklízela jsem poctivě od 7.30 do 18 hod, byla tam přestávka na snídani,oběd a žehlení 4 praček . A to tam byl takový normální neúklid...
Čivavky si mě moc nevšímali . Možná to bylo tím, že nechtěli ...překážet , nebo se mnou uklízet :-) Nebudete mi věřit,přijela asi na 40 min,řekla,že je to pěkný a pak jsme celou dobu seděli v kuchyni.Ani do obýváku nešla. Abych se dostala k tomu dnešku…
Za pěkně odvedenou práci jsem si vybrala výlet. Přítel navrhl gastronomii
ve Znojmě. Slyšeli jsme oba v televizi reklamu a výlet spojeny s jídlem je
dokonalost samo o sobě. Vždyť 140km cesta tam,není zas tak daleko,když v
nějakých stáncích měli Maďaři ukazovat svoje uměni... Dali jsme čívy do tašky , položili jsme je na zadní sedadlo a vyrazili jsme .
Cestou do Znojma mi kručelo v břiše,jako bych od rána nejedla. Snažila
jsem se žaludek uplácat čokoládou a ve víře Maďarů jsem přežila cestu.
Povídali jsme si v autě,že jakmile zaplatíme vstupné,tak já budu u sýrů a on u masa a setkáme se u východu,nebo na záchodě.
Čívy mezitím hezky spaly na zadním sedadle ...
Jen co jsme uviděli nápis Znojmo,rozsvítili se mi všechny žárovky v očích a už jsem si představovala ,co všechno nezdravé okusím.
Přítel kouknul na navigaci a povídá: jakou jsi tam zadala ulici? Víš, kde
to je? Moje kontrolky zhasly. V domnění,že nevím,kde to je a že to teď budeme
hledat,jsem suše polkla a začala rozbalovat další kousek čokolády.
Vzpoměla jsem si,jak jsem zadala do navigace první ulici,kterou mi ta
navigace nabídla. ..
No,nic. Zkusíme se podívat na náměstí....Slyším z vedlejší sedačky.
Proboha,jen ať po mě nechce vědět,kde to je...Slyším odpověď z mé hlavy.
Po deseti minutách se ocitám na náměstí. Tajně koukám po stánku s
jídlem. Marně. Přítel zaparkoval a ptá se mě,jestli nevidím parkovací
automat. Ptám se sama sebe,jestli je to opravdu poprvé,kdy od něj slyším
tuto větu. Dívám se kolem sebe a opět marně. Nevidím nic. Nevidím
jídlo,automat….prostě nic. Jediný co vnímám je můj hlad,moje nedobrovolná anorexie a Cony,který opět strká do Sheily,aby mu dala. Nejí. On nejí kvůli sexu.Opravdu zhubl. Tak to máme stejné,ale důvod máme jiný. On kvůli ní. Já
kvůli nenajitému stánku. Přistihla jsem se ,že koukám po nápisech
Restaurace. Přítel mě vzal za ruku,psi do tašky a vyrazili jsme na druhé
náměstí. Vidím stánky. Super!
Všechny tři
V prvním malým dřevěným stánku byla keramika. Oj,nevadí.
V druhém stánku byly noviny Právo-ale zadarmo. -Sakra,toho se nenajím
Ve třetím stánku fronta. Mrkli jsme dovnitř,ale ne způsobem,že bychom
vstoupili. Bylo tam tolik lidi,že jsme jen.....Mrkli očima. Já i přítel
jsme se shodli,ze do tohoto davu teda nepůjdeme
Obešli jsme náměstí a kupodivu jsme se dostali na stejné místo. Bylo tam
míň lidi. Lidská zvědavost nás dohnala dovnitř. Dávali tam zadarmo guláš a
trochu vína
Neochutnali jsme nic a odjeli ze Znojma mírně rozladění. Najedli jsme se
na Rohlence u Brna. Já měla sýr,přítel guláš a psi -psí taštičky. Doteď nevím,jak to myslel.....
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 195