Jak jsem měl klíště

Já jsem je měl taky různě na zádech, na tom malém pahýlku, co mu říkají ocásek, na pacce, prostě kam se mu to zrovna podařilo zakousnout. Dříve jsem si je nosil z procházky k rybníku Taichmile. Panička mi sice dává takový obojek nebo mezi lopatky kape nějaké kapky (prý Frontline), ale tentokrát to bylo absolutně imunní klíště vůči všemu a chytil jsem ho doma na horní zahradě. Musím upřesnit, jednu zahradu máme přímo u domu, tam má panička nějaké kytičky a dost je naštvaná, když se občas zapomenu a vlezu jí tam. Tady má páníček krb a dělá tam strašně moc voňavé dobrůtky. To pak panáčkuju a jsem k neudržení, nejradši bych si to ogriloval sám, aby to bylo co nejdřív. Oni říkají, že to není pro pejsky, že to nesmím, ale nakonec můj psí pohled nevydrží a něco mi dají taky. A pak máme ještě jednu zahradu, která navazuje na tu u domu, takový lesopark. Tam nám rostou dokonce i hříbky a kozáci (občas nějaký přehlédnu a v tom fofru jak spěchám obhlídnout terén, nějakého porazím). Tady je takové táborácké ohniště a tam jsem taky moc rád… Jednou se také něco opékalo, já ležel v trávě a bedlivě sledoval, kdy že ten buřt už bude, aby nespadl do ohně a nevznikla nedozírná škoda a naprosto jsem se zapomněl hlídat. A ten mrňous Ixodes zákeřná se mi zakousnul do nejcitlivějšího místa, zespodu do pindíka. Panička si toho nevšimla taky, nakonec měl jsem kapky, tak věřila, že se mně nic nechytne. Jenže, ten syčák nejen že se za pár dnů nenabaštil a nepustil, on byl pořád malinkatý a držel se mně. Nejdřív to jen svědilo, ale pak to začalo bolet a pindík mi natekl tak, že jsem nemohl pořádně ani sedět. Jak je mně vlastní, tak jsem na sebe nenechal sáhnout a tak panička rozhodla-jedeme k doktorovi!

Náš pan doktor, kam jsem do té doby jezdil bez velkého reptání jednou za rok na povinné očkování, ale měl narvanou čekárnu, tak se panička rozhodla jet jinam. Na Hodkovické nikdo v čekárně nebyl, takže jsem šel hned na řadu. Jenže jsem se bránil, co to šlo a i přes košík jsem kousnul pana doktora. Tak prý že mi dá injekci, abych nic prý necítil. Píchlo mne to do zadečku, a nic, já stále stál jako voják. Zřejmě podvědomí pracovalo na plné obrátky a já ne a ne usnout, oháněl jsem se čumáčkem kolem dokola, jen se někdo přiblížil. Tak mi museli dát ještě jednu injekci a pak jsem rezignoval. Klíště bylo venku prý během pár sekund. Za chvíli jsem se zmátožil a už už spěchal domů. Ale zádrhel, jak panička pospíchala, zapomněla doma peněženku, jela tedy domů pro penízky a mne si tam zatím nechali. Já vám měl strach, že mne tam zapomene…..ale přijela rychlostí blesku. Vysolila čtyřista korun a frčeli jsme domů. Cestou říkala, že to je hrůza takových peněz za jedno klíště, že se nestydím, nechat si to dělat v narkoze, no co vám mám líčit. A za týden jsem to tam měl znova, na tom samém místě. Paničku mohli křísit, už viděla, jak zase jedeme na vyndání klíštěte. Pak mne postavila do vany, to abych jí nezdrhnul, nalila si do dlaně tekuté mýdlo a tak dlouho mě „hladila“ až se ten drzoun klíšťácká pustil.

Od té doby, když musím k panu doktorovi-a to už jen k tomu mému, tak se klepu dopředu, protože mám obavu, že mi zase něco dají a já nebudu pak vědět, co se mnou provádějí, a to přeci nejde. Musím mít o všem přehled. Takže se bráním i obyčejnému očkování. Panička se naučila takový hmat, že mne zpacifikuje a pan doktor mi dá včeličku a je to.

Přidáno: 80 bodů