Jak jsem přestala být jedináčkem!
Pondělí, 14. prosinec 2009
Mám pro vás bezva zprávu. Už nejsem doma sama! Přinesli mi kamarádku! Panička odcházela ven, rozloučila se se mnou a povídala, že mi přinese překvapení. Když se vrátila, tvářila se nějak divně a potom vylovila z pod bundy nějakou kuličku a říkala, ať jsem na ní hodná, že s námi bude bydlet. A pak se mi to začalo motat mezi nohama. Tak jsem to očuchala a olízala. Od té chvilky mi to nedá pokoj.
Nejdřív jsem měla strach, že tu kuličku - panička ji říkala Baruška - zase odnesou pryč. A oni ji taky odnášeli! Pokaždé, když odcházeli, brali Barušku s sebou. Slibovali, že se vrátí, že jdou jen nakoupit. Když se páníci vraceli domů, musela jsem zkontrolovat, jestli se vrací všichni! A představte si, že ano. Dřív jsem vítala páníky (tedy vlastně nákup - ona se tam vždycky totiž schovávala nějaká kostička!), ale teď nejdřív Barušku!
Vůbec mi nevadí, že jsem přestala být jedináčkem! S Baruškou si užijeme spoustu legrace, přetahování, běhání za balónkem... Granulek a kostiček mám pořád stejně - no to víte, trošku jsem se bála, že mi to Baruška spapá. A páníci mě mají snad ještě radši!
Pac a pusu Cattynka
Přidáno: 27 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 231