Jak jsem se bála o paničku
Čtvrtek, 15. duben 2010
Tak kamarádi, určitě to všichni znáte. Páníci potřebují odjet, ale protože mají psíka, řeší dilema s hlídáním. Tohle se zrovna stalo našemu taťkovi - měl tehdá dva pejsky a s manželkou si chtěli vyjet na návštěvu. Moje panda je duše obětavá a zároveň se jí zamlouvala představa víkendu stráveného na vesnici v obležení tří pejsků (o mé přítomnosti nebylo samozřejmě pochyb).
A tak to začalo. Na kole jsme si dotrandili na barák a už jsme si plánovali příjemné tři dny. Jenže to panička ještě netušila, že budu v novém prostředí tak nervózní - kamkoliv se hnula, byla jsem za ní jako ocásek. Bála jsem se, že mě tam nechá a já budu sama mimo svůj domov. Nebyl tam můj pelíšek (gaučík) a ani moje obvyklé místo, kam chodím čmuchta pesemesky, no prostě úplně jiné teritorium. Navíc se kolem pořád pletla Terka (o té jsem vám již vyprávěla v příběhu "Panička je jen moje")a venku mě neustále očuchával a muckal Gastík (to je ten fešák, co mě hubičkuje na fotce).
No prostě a jednoduše stala jsem se docela otravným stínem pandy. Když si vzala malířský stojan a šla si zabrat plac na zahradě, drápala jsem se za ní vysokou trávou až jsem chytla dvě klíšťata! Když se šla opalovat, vyskočila jsem k ní na lehátko a odmítala jsem se posunout. Dokonce i na záchod jsem Veru pronásledovala (to teda nadšená nebyla, protože jsem jí celou dobu štěkala za dveřmi) - záchod byla asi jediná místnost, kam mě nevzala ani při mém obměkčovacím talentu. To do koupelny jsem směla, i když páník, který za námi večer dorazil, pěkně nadával a vyháněl mě.
No byl to náročný víkend, ale víte kolik jsem se naučila nových věcí? Tak třeba už vím, že vaření je pěkná otrava, citrón, že mi vůbec nechutná, lehátko na opalování je pěkně nepohodlné, opalovací krém není ani trochu chutný a za vysokou trávou se někdy schovává i nějaká překážka.
Takže závěrečné ponaučení je jaké? Když už nám měníte na stará kolena prostředí, tak počítejte s následky, páníci naši milovaní!
Přidáno: 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 149