Jak jsem se dostala k jezevčíkům...

Když mě bylo osmnáct let a byla jsem už dospělá slečna před maturitou, k narozeninám jsem si koupila od tety své nejlepší kamarádky, maličkaté štěňátko jezevčíka. Dala jsem jí jméno Kosmi a prostě jí přinesla domů. Doma bylo samozřejmě trochu zle a nikdo Kosminku ze začátku nechtěl, časem si ale Kosminku všichni zamilovali a byla právoplatným členem rodiny. Z čistokrevné jezevčice sice vyrostl čistokrevný kříženec, ale naprosto úžasné povahy. Kosminka se mnou chodila všude. Na návštěvy, na procházky, doprovázela mě při vyjížďkách na koni atd., atd. Když byli Kosmince dva roky našla jsem jí ženicha. No našla, on si spíš našel nás, jmenoval se Míša, věčný milovník všech fen, no zkrátka vesnický milenec. Byl to také kříženec jezevčíka, krátkosrstý, na vyšších nohách. Po dvou měsících Kosminka přivedla na svět čtyři krásná štěňátka. Všichni jsme byli tak na měkko, hlavně moje maminka a jednu z těch krásných holčiček jsme si nechali. Teda mamina si jí nechala. Dlouho jsme přemýšleli, jaké jí vlastně dáme jméno a nakonec jsme k jménu Kosmina, vybrali Kometu. Kometka rostla a byla k nerozeznání celá Kosminka. Jen povahově naprosto jiná. Kosminka je moc hodná, klidná no prostě miláček, Kometa byla zlobivý divoch pro každou lumpárnu, nabitá energií. Mezi tím už i naše Besinka odešla do psího nebíčka v krásném věku čtrnáct let a já si pořídila dalšího psa jménem Jambo. Je to čistokrevný německý dogoušek a můj první pejsek s průkazem původu. Velký pes zkrátka u baráku nesmí chybět. Ale zpět k jezevčíkům a ke Kometě. Jak šel čas, a Kometa rostla, přemýšleli jsme, že bychom jí nechali alespoň jednou také štěňátka. Kryli jsme jí hodně krát, ale bohužel Kometka nikdy nezabřezla. Později jsme také zjistili proč, ale to už bylo bohužel pozdě. Když bylo Kometce nedožitých sedm let, projevil se u ní zánět dělohy. Krvácení, nechutenství, zvracení, okamžitá kastrace a operace. Naše silná, veselá a věčně mladá Kometka tento zákrok bohužel nepřežila. Pro mou maminku to byl opravdu zásah do srdíčka, pro mě tedy taky, ale Kometka byla maminy holčička. Máme dvouposchoďový barák, takže Kometka bydlela s mamčou dole a já s Kosminkou nahoře. Mamina neustále brečela, že nemůže spát a že nemůže na Kometku přestat myslet. Bylo mě jí tak moc líto, že jsem jí začala dávat dolů alespoň Kosminku. Ale co já? Taky jsem bez Kosminy nemohla usnout, mamky mě bylo hrozně moc líto, ale nechat jí tam samotnou jsem opravdu nemohla, protože ztrátu Kometky nesla opravdu moc zle. (Občas brečí ještě dnes) Mamince jsem slíbila, že jí pořídím štěňátko, ona ale jiného psa nechtěla než mojí Kosminu. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že si pro štěňátko pojedu já a Kosminku jí nechám dole.

Teď jsem se již rozhodla pro čistokrevného dlouhosrstého trpasličího jezevčíka. Obvolala jsem spoustu chovatelů, zalarmovala jsem manžela a vyrazili jsme do chovatelské stanice z Debry (která už momentálně neexistuje). Když jsme tam přijeli, paní chovatelka neměla žádné červené štěňátko, nabízela mě krásnou tygrovanou fenečku. Mě i manželovi by se moc líbila, ale mamině jsem slíbila, že pořídím prcka červeného a tak jsme si museli měsíc počkat, až budou štěňátka v barvě červené k odběru. Po měsíci jsme se vrátili a já jsem si vybrala největší a nejživější fenečku z vrhu, která nesla jméno Zambi-Ma a vezli jsme si domů teprve šesti týdenního roztomilého prcka. Jak Zambima rostla, rostla s ní i moje láska k ní a v plemeno jezevčík. Objeli jsme společně několik výstav a po neustálém pokukování po tygrovaně zbarvených jedincích jsme se s manželem nakonec rozhodli, že Zambině pořídíme kamarádku. No a náhle byla doma naše Beauty-Ma z té samé chovatelské stanice. Přivezli jsme si jí, když jí byli čtyři měsíce a je jen o půl roku mladší než Zambi. A to už jsme měli jezevčíky dva, s Kosminou tři.

Jak šel čas, obě naše holky rychle povyrostly a z Kosminky je už vylenošená seniorka, Zambima se stala našim nejúspěšnějšim loveckym psem a chovnou fenou. Na práci v lese je opravdu moc šikovná, ale co je nejdůležitější je to, že jí práce hrozně moc baví a mě taky a pro to, jsem s ní složila již spousty zkoušek a letos se spolu připravujeme na vrcholové akcičky. Není nic lepšího než koukat se na práci psa, který je při každém vstoupení do lesa nejšťastnějším psem na světě.  S Bubákem, (tak Beautynce říkáme) jsme zkoušeli také pracovat, s odřenýma ušima jsme udělali jednu zkoušku, pak druhou, ta už byla lepší. Je vidět, že Bubák je soutěživý typ, ale pro práci se opravdu nenarodila. Honit zvěř to jó, ale kdepak běhat po stopě. Bubák je pro každou lumpárnu a moc ráda si dělá, co zrovna ona chce. Je nejmazlivějším psem ve smečce a zkrátka svou povahou a chováním se mezi všemi zcela vyjímá. Už je z ní také chovná fena a v nejbližší době plánujeme prcky.

10. 2. 2009 Zambima přivedla na svět své první potomky. Uměla si datum porodu perfektně vybrat, protože to byl pro mě jeden z nejkrásnějších dárků, který jsem kdy dostala, ke svým narozeninám. Povedli se dva pejsci a dvě fenky. A jsme u dalšího člena naší smečky. Po Zambi jsem si nechala holčičku, která dostala jméno Alfa. Těžko jsem se loučila s ostatními, ale se všemi páníčky od prcků jsme naštěstí stále v kontaktu, takže o prckách víme skoro vše. Alfa je momentálně tím nejzlobivějším a nejrozmazlenějším členem naší jezevčí rodiny.

A co plánujeme do budoucna? Moc ráda bych si ještě nechala také jednu holčičku po Beautynce a moc ráda bych si do našeho holčičího harému pořídila ještě nějakého pěkného klučinu, který by našemu krásnému harému velel. A tak jsem se dostala od jednoho dětského snu, k plnému baráku těch nejúžasnějších jezevčíků.

Přidal uživatel "Poupata a Lucka" - přidáno 100 bodů