Jak jsem se dostala k Renatce!

Nejdřív jsem seděla vzadu a pozoroval ji. Začala na nás mluvit a hladit nás. Tak jsem se na to musela jít kouknout pěkně zblízka! Vyskočila jsem předníma packama na dvířka naší ohrádky.

A najednou jsem hleděla do modrých usmívajících se očí. Ta holka, které ty oči patřily, na mě začala mluvit a hladit mě. Měla krásně teplou ruku a sametový hlas, který skoro jakoby taky hladil.

Asi se mi líbila! Tak jsem se k té ruce přitiskla, aby nepřestala hladit. A ona nepřestala! Naopak! Ta holka si mě vzala do náruče a hladila dál. Po chvíli mě vrátila do ohrádky!

No moment! Tady je něco špatně! Ona mě tu přece nemůže nechat, když se mi tak líbí!

Rychle jsem se prodrala dopředu a znovu se opřela o dvířka ohrádky. A koukala po té holce. Ona se začala smát, znovu si mě vzala do náruče! Povídala něco o tom, že jen chtěla vědět, jestli jsem si ji taky vybrala.

No jasně, že vybrala! Mě to bylo jasný hned, když vešla do dveří, že to bude moje panička.

A když mě tak držela v náruči a hladila, povídala, že se jmenuje Renča. A že by chtěla, abych s ní jela domů. Že se o mě bude starat a chránit mě. Že jí chybí právě taková psí kamarádka jako jsem já.

No - mě zrovna chyběla nová panička. Tak jsem jí pořádně olízla, aby věděla, že s tím souhlasím!

A pak už to šlo rychle. Šly jsme všichni do kuchyně. Teda panička mé mamky, moje maminka, Renatka a já. Měla jsem radost, že si s mamkou můžu pohrát sama a taky se jěště pořádně napít mlíčka. Renča si vypila čaj a vzala si od mamčiny paničky nějaký papíry. Potom nás zavezli na vlak. Teda mamka chtěla jet s náma, ale nedovolili jí to!

A tak jsme jely vlakem s Renatkou samy. Ve vlaku si mě Renča vzala na klín a hladila mě. A já věděla, že je to ta nejlepší panička, kterou jsem si mohla přát!

Autorka: Renatka

Přidáno: 80 bodů