Jak jsem se dostala ke Kettynce

Od malička jsem si přála svého vlastního pejska. Rodiče mi to nechtěli dovolit, protože už jsme doma měli kočku a ta se s ostatními zvířaty velmi špatně snáší. Ale po Betynčině smrti jsem byla velice smutná a mamka mi řekla, že mi pejska koupí. Jenže já v tom smutnění po Betynce neměla náladu a už jsem žádného pejska nechtěla. Tak jsem nabídku odmítla, ale časem mě to mrzelo.
Šly jsme s mamkou a tetou na procházku, s jejím jezevčíkem Bafinkou a já jsem mamce řekla, že bych chtěla pejska... Nebyla jsem si zrovna jistá, zda mi to mamka dovolí, ale udělala mi velkou radost, řekla, že až přijdeme z procházky, tak se podíváme na internet na nějaké inzeráty. Já jsem měla velikou radost, úplně nepopsatelnou.

Když jsme přišly z procházky, tak jsem hned běžela k pc a už jsem se dívala na nějaké inzeráty. Přála jsem si jorkšírského teriéra, tak jsem na inzerátech hledala jen jorkšírky z našeho okresu. Hledala jsem celkem na dosti webových stránkách a nikde jsem nemohla najít jorkšírka, který by byl v našem kraji. Potom jsem našla jorkšírka, který nyní bydlel v Českých Budějovicích, řekla jsem to mamce a ta mi dovolila, abych paní zavolala. Tak jsem se ptala kolik váží rodiče, paní říkala, že mají 3kg, ale že můžou mít i 4kg. A já chtěla nějakého menšího, na tich inzerátech nikdy nepoznáme, zda pejsek není křížený.

Pak jsem napsala inzerát, že hledám jorkšírka z našeho okresu a na mail mi přišla zpráva od jedné paní z Jindřichova Hradce, poslala mi fotky štěňátek, moc se mi líbili, ale napsala jsem, že se s mamkou musíme ještě domluvit a pořádně to promyslet. Každý den jsem vysedávala u pc a hledala na inzerátech nějakého jorkšírka, chtěla jsem fenečku. Zrovna byl duben a já štěně chtěla co nejdřív, ale mamka říkala, že to bude lepší o prázdninách, že se štěňátkem budu víc a víc si ho budu užívat, když nebude škola, jenže prázdniny byly pro mně až za dlouhou dobu.

Potom jsme si s mamkou sedly k inzercím a viděly jsme velmi roztomilá štěňátka, moc se nám líbila a pocházela ze Suchdola nad Lužnicí, to je kousíček od našeho městyse. Přečetly jsme si jméno chovatelky a moje maminka ji znala, byla to její vedoucí v práci... Tak se s ní v práci domlouvala a zeptala se, jestli mají fenečky, že si ji moc přeji. Paní chovatelka říkala, že nyní má pejsky, ale že kolem dvou týdnů očekávají narození nových štěňátek z jiného vrhu a to fenečky. Tak to mamka domluvila a potom mi zavolala, já si myslela, že už pejska mít nebudu, ale říkala mi, že za čtrnáct dní se narodí štěňátka - fenečky a že už jednu máme zamluvenou. Já jsem byla tak ráda! Měla jsem ohromnou radost, kterou jsem snad nikdy jindy neměla!

Štěňátka se narodila 13. května a my jsme se na ně jely s mamkou podívat v červnu, potom začátkem července. Vybrala jsem si tu nejmenší fenečku a pojmenovala jsem ji Kettynka. Kettynka si na mě rychle zvykala a když jsme si pro ni 9. července jely, tak ani neplakala, je to moje nekrásnější, nejmilejší a nejvěrnější fenečka Kettynka!

Přidáno: 80 bodů