Jak jsem se dostávala zpátky k paničce

Na cestě zpátky jsem honila motýlky a běhala za nima a kdykoli si sedli na nějakou větvičku, zpozorněla jsem a koukala jsem se, jestli náhodou nepoletí níž, aby mi mohl sednout na čumáček :-). Okolo cesty jsou oplocené bývalé kasárny, a bohužel pro paničky jsou v tom plotu díry :-), takže si umíte představit, co mě, Jessinku, nenapadlo:-). Jak jsem si tak čenichala u země a nasávala další vůně, tak z křoví vyletěl ptáček. Já moc ráda běhám za ptáčky a snažím se je chytit. Asi se ve mě ten křížený lovec opět probudil a musel si zaběhat za nedostižnou kořistí :-).

Tak jsem tedy zpozorovala toho krásně létajícího ptáčka a vydala se za ním. V plotě jsem uviděla díru, tak jsem nelenila a proběhla jsem jí a letěla hledat ptáčka. Ptáček mi sice uletěl, ale byla jsem v novém prostoru a nemám ho zatím ještě moc prozkoumaný, tak jsem si tam začala značkovat nové prostředí a šla se projít.

Mladší panička mezitím šla dál s maminkou a povídaly si. Najednou se Janča zastavila, otočila se k paničce a říká : "Mami, kde je Jessinka? Slyšíš ji někde?" Panička jí na to odpovídá: " No, tak to tady dlouho nebylo, abychom Jess naháněly k díře v plotě, naposledy na Tvé svatbě :-)."

Začaly na mě obě volat "Jessinko, kde jsi? Jess, pojd k noze!!! Jessiii!!! Před plotem jsou jehličnaté stromy a keře a je to tam hustě obrostlé a aby toho nebylo málo, tak pod stromy a keři je škarpa, a ta je plná vody z roztátého sněhu. Já si zatím hezky čichala a honila opět motýlky a ptáčky a moje paničky volaly a volaly a volaly. Nebylo jim to chvíli nic moc platné, protože jsem měla rozhodně důležitější věci na práci. Ach jo, ty dvojnožci to občas prostě nepochopí, že chci mít chvíli svůj klid na čichání a nemusí být u všeho se mnou. Tak jsem si tam dokonce našla tůůůůze voňavé h.....o a krásně se v něm vyválela :-). To byla tak krásná vůně, že jsem chtěla také tak hezky vonět :-). Panička se prodrala křovím a stromečky k plotu a začala na mě volat, abych k ní přiběhla, že mi dá za to piškotek Já je mám moc ráda, ale teď jsem rozhodně o žádný nestála, byly tady zajímavější věci:-). Panička volala a volala a Janča si našla jiné křoví, přeskočila škarpu a prodrala se křovím. Zavolala na mě, já ji zbystřila a rozběhla se za nima. Měla jsem takovou radost, že jdou za mnou, že jsem se k nim rozběhla a chtěla jsem jim ukázat všechny krásné věci co jsem našla. Panička mě chytila, protáhla mě tou dírou a vyšly jsme obě opět na cestu. Janča chtěla za náma jít kolem plotu, tak jsem jí běžela naproti, taky jsem ji moc ráda viděla :-). Bohužel Janča zjistila, že tím hustým křovím vůbec neprojde, tak se vrátila k místu, odkud k plotu prolezla a vyšla na cestu směrem k paničce a ke mě.

Já měla takovou radost, že jsme se opět všechny tři sešly, že jsem je poskákala radostí, dostala jsem piškotek a šly jsme opět směrem domů. Na cestě zpátky jsem opět uviděla ptáčka a chtěla za ním běžet, ale panička mě zastavila s tím, že řekla: "Ani se neopovažuj lézt do toho křoví. Dneska už Tě nahánět rozhodně nemíníme :-)." Tak jsme se tedy chtě nechtě vrátila k paničkám, dostala jsem piškotek a šly jsme rovnou domů.

Ale nemyslete si, já určitě příště zase nějakou díru v plotě najdu a budu si s paničkama opět hrát na schovávanou :-)

Přidáno: 100 bodů