Jak jsem se naštvala
Čtvrtek, 8. říjen 2009
Hafojík všem, u nás v Žatci je dnes krásné počasí a já se rozhodla, že vám napíšu svůj příběh. Když jsem byla ještě o hodně mladší, musela jsem se pořád něco učit - tohle nesmíš, takhle se to dělá, tohle nejez, tam nechoď,... no znáte to. Panička mamina taky rázně rozhodla, že nesmím do obýváku a do ložnice, ale to jsme s Verunkou vždycky tajně porušovali a porušujeme do teď. Když není mamina doma, válím se s Verunkou v křesle nebo tajně hopsám v peřinách. Ale když je doma mamina, jsem vzorný ukázněný pejsek.
Ale zpět k příběhu. Tenkrát jsem smutně seděla u prahu obýváku a koukala se na svou rodinu, jak sleduje televizi. Byla jsem ještě nezkušené pískle, a tak jsem se osmělila a vykročila vpřed. Proklouzla jsem mezi křesli a nepozorovaně se uvelebila na koberečku pod gaučem. Hezky jsem se rochňala, dokud si mě nevšiml páníček. To jste měli vidět ten fofr, jak jsem utíkala, když mě vyháněl. Pěkně mě to naštvalo, zejména to, že mi úúplně zavřel dveře!To se mě ták dotklo, že jsem se rozhodla pomstít se mu.
Tehdá jsme měli v kuchyni takovou velkou pohovku a ta byla přistavená u stolu. Na ubruse byla spousta věcí, ale mimo jiné taky páníčkovi cigarety. Moc dobře vím, že si je tam odložil a o reklamě si šel vždycky zakouřit. Vyskočila jsem na gauč, přes opěradlo jsem se přehoupla na stůl a popadla jsem krabičku cigaret. Tady jsem si mohla vylít vztek. Jednu podruhé jsme vytahala včechny cigarety a úplně všechny jsem rozcupovala na malinké kousíčky! To byste nevěřili, jak se mi ulevilo. Vítězoslavně jsem nechala všechen ten čurbes na zemi a uvelebila se v pelíšku.
Za chvíli byla reklama a páníček si přišel zakouřit. Ale jen co otevřel dveře, oněměl. Hned svolal celou rodinu, aby se šla podívat, co ta malá potvora provedla! Byla jsem najednou hvězda dne a ačkoliv bych si možná zasloužila na zadek, tak se všichni jen smáli, jaký jsem chytrolín :o)
Přidal uživatel "Veronika" - přidáno 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 182