Jak jsem se přežral
Pátek, 15. leden 2010
Tak to už je dost dávno,co mě moje panička a páníček přivezli do mého nynějšího domova od mojí maminky a sourozenců,ale pamatuji si to skoro jako kdyby to bylo včera. Bylo to někdy v létě,sluníčko svítilo a já už byl docela velký psí kluk a čekal jsem na nové páníčky.Když přijeli,pamatuji si,že mě panička uviděla a volala-tak to je přesně on!Chvilku si tam něco povídala s ostatními dvounožci,pak mě panička vzala do náruče a šup do auta a už jsme jeli daleko,daleko.
Konečně auto zastavilo,já jsem se trochu váhavě rozhlížel,a pak jsem se nemotorně rozběhl po zahradě a okukoval všechno možné,a taky počurával.Přitom jsem i kňoural a panička hned myslela,že mám hlad a tak mi dala plnou misku papáníčka.Nevěděla,že kňourám proto,že se mi stýská!Ale přesto jsem se k misce přiblížil trochu bojácně,myslel jsem jestli tady někde nemají dalšího pejska,který by mě možná od misky odehnal,ale nikde nikdo,tak jsem se pustil s chutí do jídla a všechno spořádal!Jak jsem byl nacpaný,unavený a ustýskaný,tak jsem sebou praštil do nějaké louže a tam jsem usnul,jak špalek.Tak to bylo mé představení v novém domově a v mé nové rodině,kde jsem dodnes a mooooc spokojený!
Přidáno: 30 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 260