Jak jsem se ztratila a jak to všechno nakonec dobře dopadlo

Jednoho dne na mně panička neměla čas a tak šel se mnou na podvečerní procházku páníček. Procházeli jsme se spolu po městě a najednou se to stalo. Něčeho jsem se lekla a vytrhla se i s vodítkem páníčkovi z ruky. Pamatuji si, že na mně volal, ale já " vzala do zaječích " a v mžiku se mu ztratila. Vydal se mně tedy hledat stejným směrem, kterým jsem běžela já, ale marně. Byla jsem fuč a páníček pátrání po mně za nějakou dobu vzdal a vrátil se domů sám. Byl moc smutný a ještě smutnější byla po tomto zjištění panička, pro kterou jsem pořád ještě nesamostatné psí mimino. Byl už večer, venku tma, ale oba páníčci se mě přesto znovu vydali hledat do tmavých ulic našeho města. Panička běhala " po svých " prázdnými ulicemi a páník pomalu projížděl autem nočním městem. V deset hodin večer, asi po hodině marného pátrání, se panička - naprosto zoufalá z mého zmizení - pomalu vracela k domovu a najednou uslyšela zatroubení auta. Zastavila a poslouchala, odkud ten zvuk vyšel. V tom uviděla mihnout se něco ve tmě a napadlo ji zavolat mým jménem. Opravdu jsem to byla já - zmatená a vyplašená, ale na místo toho, abych se rozeběhla k paničce, běžela jsem dál a ještě rychleji, po druhém chodníku. Mezi projíždějícími auty jsem přeběhla hlavní silnici a lehla si, úplně vyčerpaná, ke dveřím našeho domu. V tom za mnou doběhla panička, zvedla mě do náruče, hladila mě a chovala a já jí na oplátku olízala z tváří tekoucí slzy.

Po této zkušenosti vám říkám, že už se nikdy nechci ztratit a už nikdy nechci svým páníčkům způsobit takový strach a smutek. Toho večera naštěstí nade mnou stálo sto psích andělů strážných. Jen díky jim se mi nic zlého nestalo a mohla jsem se tak ve zdraví vrátit ke své rodině. Té noci moji páníčci nezamhouřili oko a stále nemohli uvěřit tomu, že mě mají doma, živou a zdravou, a že spokojeně chrupu ve svém pelíšku.

Terry - Citronáda Krásná fanfára

Přidal uživatel "Ilča" - přidáno 65 bodů