Jak jsem si vybral paničku.

Pátek, 10. únor 2012

Byl jsem ještě malé štěňátko, když mě někdo v zimě vyhodil. Jak dlouho jsem se toulal už nevím. Do útulku v Přerově mě přivezli 28. prosince. Dostal jsem jméno Alík.

 

 

Když jsem byl v útulku týden, přijely dvě paní a chtěly mě vidět, tak mě pustili z kotce. A já běžím, lidí v chodbě si nevšímám, běžím rovnou do haly. Nevidím ji, ale cítím, vím, že tam je - moje panička. Už jsem u ní, opírám se jí o kolena, sklání se ke mně, dávám jí pusinku.

 

Bere mě do náruče a mazlí se se mnou. Potom mě zase postavila na zem. Třeba mě nechce, ale já ji chci! Strachy jsem se počural. Ale dobře to dopadlo a jeli jsme domů. V autě mě přivítaly dvě velké chlupaté fenky, patřily kamarádce paničky.

 

Celou cestu jsem se k paničce moc tiskl. Byl jsem šťastný. Doma mi vybrali jméno Ben, prý Alík se ke mně nehodí. Už jsem tu čtyři roky a mám spoustu kamarádů a mám se dobře. Přál bych to všem pejskům z útulků. Ben

 

 

 

 

Přidáno: 22 bodů.

autor článku: lovcova

Počet přečtení tohoto článku: 83

Zpět na výpis

Pokud se chceš zapojit do diskuze, musíš se nejprve přihlásit, pokud tu ještě nemáš účet, tak se nejprve zaregistruj.

• -- bez nadpisu --

  12.02.2012 21:16:32

  

  Claudia napsal(a):

  Beníčku, moc štěstí a krásný život přejeme:_/ :_/ :_/ Kevik a Šejk
• krásný příběh smutný je že ne všichni pejskové nemají stejný konec))

  12.02.2012 14:15:48

  

  ducing napsal(a):

  seper