Jak jsem svítil

Při těch posledních vánocích si ale panička vymyslela zcela novou atrakci. Koupila takovou 3x3 metry velikánkou svítící síť. Nejdříve ji chtěla přidělat na zimní zahradu, ale nějak se jí to nezamlouvalo, tak vzala štafle a začala tu příšernost přidělávat na trám altánu vzadu za domem. Fakt jí to dalo docela dost práce, šplhala při tom v zimě jako opička, jen aby to bylo tak akorát, podle jejího gusta. Pak protáhla takový dlouhý kabel přes zimní zahradu do zásuvky a s úsměvem se spokojeně koukala, jak ta světýlka pěkně svítí od střechy až dolů na zem. Úsměv jí ale nevydržel moc dlouho……

Ještě večer se s páníčkem kochali, jak to venku krásně vypadá a druhý den bylo po parádě. Oni totiž vůbec nevzpomněli, že v místech, kam dosahovala ta příšernost až na zem, tak chodím já pod švestku, vykonávat své potřeby. No řekněte, nebudu to přeci obcházet mokrou trávou, když můžu jí suchou tlapkou po zeleném venkovním koberci téměř až pod švestku! A já zase nevzpomněl, že tam ta potvora visí. A tak jsem se prostě lapil jak zajíc při honu. Taky jsem se sebou tak mrskal, celou tu parádu jsem strhnul a placatil se tam ……..a svítil.

Panička slyšela podivné zvuky, tak honem běžela dělat nápravu. Prvně mne vypnula ze zásuvky a pak mne rozmotala. Lála mi, že mám koukat, kam jdu, ale já si zase myslel, že má myslet kam co věší. Naštěstí se mi nic nestalo, ale ta síť teda byla pocuchaná, to přiznávám. Nějak to dali s páníčkem dokupy a pověsili zase zpět do zimní zahrady. Pravda, nějaká ta žárovička vzala za své a nesvítila, ale naaranžovali to tak, že to kdo nevěděl, nepoznal. A teď, když se řekne Vánoce, okamžitě se jim vybaví jejich svítící miláček.

Přidáno: 63 bodů